4. 12. 2005

2. neděle adventní

Nacházíme v adventní době trochu ticha? Je potřebné. Ne proto, abychom nemuseli nic vnímat a měli od všech pokoj, ale abychom vnímali a slyšeli, co nám říká Bůh. Mluví k nám v Písmu, v obyčejných denních příhodách, ve slovech církve, v modlitbě. Je nám blízko stále. A my? Kde se pohybuje naše myšlení, naděje, pozornost? Obraťme se teď k němu a ztichněme!

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

V první části tohoto textu prorok utěšuje lid v babylónském exilu: slibuje mu návrat do jeho země. Izrael poznal přemíru („dvojnásobek“) následků za svůj hřích, nyní Bůh dává dar svobody. Tak jako se před babylónskými chrámy připravovaly rovné cesty pro průvody se sochami božstev, podobně i teď se má připravit cesta pro Boha slávy, který vede Izraele jakoby triumfálním průvodem.

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy.
Hlas volá: „Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.“
Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: „Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.“

ŽALM 85

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ

Úryvek z druhého Petrova listu odpovídá na otázku, proč Kristus otálí se svým příchodem. Bůh chce zachránit všechny lidi. Proto poskytuje všem potřebný čas, aby změnili svůj život. Jednou pak přijde konec tohoto světa, kdy se vše roztaví v ohni (to je symbolem radikální proměny a očištění). Teprve pak se objeví nová nebesa a nová země.

2 Petr 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno.
A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Jednoduchá strava a oblékání jsou prorockým svědectvím prostého života předchůdce, který se tak podobá Eliášovi. Jan se nepovažuje za hodného, aby pro „přicházejícího“ Zachránce vykonal nízkou otrockou službu, tak velký je mezi nimi odstup. Přicházející Mesiáš křtí totiž Duchem, tj. přináší skutečné očištění od hříchů. Vylití Ducha bylo jasným znakem času spásy.

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. (Jan) kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánku. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

K ZAMYŠLENÍ

Je to zpravidla velké štěstí, když člověka zaujme nějaký světec, výjimečně zbožný člověk nebo poutavý kazatel či spisovatel duchovní literatury. Konečně můžeme být vytrženi ze své duchovní ospalosti, konečně se něco děje. Ale může to být také léčka a omyl. A to tenkrát, když ulpíme svou pozorností nebo důvěrou na onom výjimečném člověku, a nedojdeme až ke Kristu. Ale zachránce, spasitel, učitel života je právě jen on – Ježíš z Nazareta. To je ten, který je silnější, důležitější, význačnější i než nejsvětější křesťané. Jen on nám může dát svého Ducha. Byla by velká škoda zůstat na půl cesty, byť by to byla cesta dobrá. Byla by velká škoda přilnout natrvalo k člověku a ne ke Kristu samému.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 12.

Iz 35,1-10

Lk 5,17-26

Komentář: Iz 35,1-10
Zlo ničí a působí smrt. Bůh oživuje a dává rozkvést i pustině. Může tedy něco v církvi nebo v mém osobním životě plně ožít a rozkvést bez jeho působení?

6. 12.

Iz 40,1-11

Mt 18,12-14

Komentář: Iz 40,1-11
Bůh odpouští. To neznamená, že nechá člověka, aby si v osamění sám šel životem, ale chce být s ním. Proto je třeba „vyrovnat stezky“.

7. 12.

Iz 40,25-31

Mt 11,28-30

Komentář: Iz 40,25-31
V namáhavém životě, ve vyčerpávajícím shonu je osvěžující a nadějné slyšet, že Bůh je tím, kdo „nezemdlí a neunaví se“. Ten Bůh, který doprovázel Izraele a také s námi chce jít životem.

8. 12. Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Gn 3,9-15.20

Lk 1,26-38

Komentář: Gn 3,9-15.20
Ačkoliv se zlo může pevně přichytit člověka, nepatří k němu. Mezi hadem a ženou, mezi potomstvem ženy i hada je – naštěstí! – nepřátelství. A na Ježíšově matce Marii je vidět, jak hluboké je toto nepřátelství mezi člověkem, který je Boží, a mezi zlem, které se Bohu vzpírá.

9. 12.

Iz 48,17-19

Mt 11,16-19

Komentář: Iz 48,17-19
Hospodinova cesta, to je nejlepší šance pro člověka. Podobně jako Izrael i křesťan mnohdy nejdřív bloudí a sklízí ovoce své nevěrnosti, než začne toužit upřímně po cestě, na kterou ho uvádí Bůh.

10. 12.

Sir 48,1-4.9-11

Mt 17,10-13

Komentář: Sir 48,1-4.9-11
I když je prorok Eliáš líčen dramaticky v obrazech takřka děsivých, má jeho návrat vést ke smíření. Bůh dělí dobro od zla, ale chce při tom život, ne ničení a smrt.