9. 8. 2009

19. neděle v mezidobí – cyklus B

Pevné místo v liturgii nedělní mše svaté a také o slavnostech má Vyznání víry. To "má za cíl, aby všechen shromážděný lid odpověděl na Boží slovo zvěstované ve čteních z Písma svatého a vyložené v homilii a aby si pronášením textu shrnujícího nauku víry připamatoval tajemství víry dříve, než je začne slavit v eucharistii. Vyznání víry zpívá nebo recituje kněz spolu s lidem." (Všeobecné pokyny k Římskému misálu, čl. 67n) Tomuto souhrnu víry se také říká Krédo podle jeho prvního slova (lat. credo = věřím). Nazývá se také "symbol víry". Řecké slovo "symbolon" označovalo polovinu rozlomeného předmětu (např. pečeti), která sloužila jako poznávací znamení. Rozlomené části se přiložily k sobě, aby se takto ověřila nositelova totožnost. "Symbol víry" je tedy znamením k zjištění totožnosti a znamením společenství věřících. (Katechismus katolické církve, čl. 187n.) Každý z nás dostal ve křtu pečeť víry, která je znamením, že jsme dětmi Božími a sobě navzájem bratřími a sestrami.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

I "hrdinové" formátu Eliáše či Mojžíše měli slabosti jako my. Eliáš utíká a propadá malomyslnosti. Ale právě tehdy, když přiznává svou slabost, zasahuje moc Boží ("když jsem slabý, právě tehdy jsem silný" – 2 Kor 12,9). A v síle Božího pokrmu putuje 40 dní (číslo plnosti) až k hoře setkání s Bohem.

1 Král 19,4-8

Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: "Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!" Lehl si a pod tou kručinkou usnul.
Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň, jez!" Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.
Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: "Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá." Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ

Je to konkretizace nového životního stylu, který je inspirován Božím jednáním. Tak jako Otec odpouští, zrovna tak křesťan (v. 32). Tak jako Kristus miluje a dává se jako dar, tak i křesťan (5,2). Tím se vytváří jednota.

Ef 4,30-5,2

(Bratři a sestry!) Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení.
Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.
Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Židé reagují na Ježíšova slova, avšak negativně. Z této jejich reakce Ježíš vyvodí, že mu nepatří (6,44). Oni se totiž nenechávají poučovat od Otce, protože neposlouchají toho, který přišel od Otce. Ježíš se pak ještě hlouběji zjevuje jako chléb života – je to ten chléb, který se dává za život světa. Dar eucharistie přichází skrze smrt.

Jan 6,41-51

Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe." Namítali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ´Sestoupil jsem z nebe’?"
Ježíš jim odpověděl: "Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ´Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný.
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."

K ZAMYŠLENÍ

Každý z nás někdy zakusil krizi víry. Dnes jsme o ní slyšeli ve všech úryvcích liturgických čtení. Není tedy ničím neobvyklým a netýká se rozhodně pouze nás. Příčinou takové krize může být pohoršení z neúspěchu a slabosti jako v případě Eliáše nebo "hněv a prchlivost, hádání a další špatnosti" – hřích, jak to popisuje svatý Pavel v listě Efesanům, nebo lidství "Ježíše, syna Josefova", které židé nedokázali přijmout. Krize víry byly, jsou a budou, každý je s nimi konfrontován. Ale cožpak právě v nich se víra, která je hlavně darem Božím, netříbí a neupevňuje? V krizi si můžeme ověřit, nakolik jsme tento Boží dar přijali. Právě v krizi se přece Hospodin "dotkl Eliáše"; okamžik krize vyžaduje velké úsilí, abychom "k sobě byli navzájem dobrými, milosrdnými", nicméně takové úsilí nás nejvíc přibližuje Bohu, který "nám odpustil pro Kristovy zásluhy", a konečně přijetím lidství s jeho omezeností se nám Ježíš stal nejbližším!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

10. 8. svátek sv. Vavřince

2 Kor 9,6-10

Jan 12,24-26

Komentář: Jan 12,24-26
Sloužit Kristu znamená následovat jej tam, kde je on, tam, kde slouží, kde povzbuzuje, kde napřimuje, kde zve ke smíření, kde ukazuje na Otce ...

11. 8.

Dt 31,1-8

Mt 18,1-5.10.12-14

Komentář: Mt 18,1-5.10.12-14
Mám v úctě a vážnosti ty malé, slabé a prosté ve víře, kteří jsou kolem mne? Nepohrdám jimi, stojím o ně? Chci jim sloužit nebo je poučovat?

12. 8.

Dt 34,1-12

Mt 18,15-20

Komentář: Mt 18,15-20
Hříšník má být nejen kárán a veden k pokání, ale máme se (ve shromáždění dvou, tří, farnosti ... v Ježíšově jménu) za něj modlit a vyprošovat mu obrácení – a nezapomínat na to, že obrácení potřebuji i já sám.

13. 8.

Joz 3,7-10a.11.13-17

Mt 18,21 – 19,1

Komentář: Mt 18,21 – 19,1
Odpouštím? Bez jakýchkoli "ale" a "napřed on"?

14. 8.

Joz 24,1-13

Mt 19,3-12

Komentář: Mt 19,3-12
Za která manželství v mém okolí (nebo za své vlastní) se mám dnes modlit? Za vytrvalost, věrnost, otevřenost ...

15. 8. slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab; 1 Kor 15,20-27a

Lk 1,39-56

Komentář: Zj 11,19a;12,1.3-6a.10ab
I díky Marii se uskutečnilo to, že "od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému". A i se mnou chce náš nebeský Otec sdílet své království.