19. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smí­me volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Eliáš prchá od Jezábel, která ho chce usmrtit, a v síle ta­jemného pokrmu se dostává k Chorebu, k místu, kde se Mojžíš setkal s Hospodinem. Na této ho­ře Eliáš pozná Hospodina no­vým způso­bem: zatímco předtím ho poznal skrze mocné skutky, přede­vším skrze ”oheň” při střetu s Baalovými proroky, nyní jej po­tkává v tichu. Eliáš musí tak pře­kročit svoje schémata o Bohu a při­jmout tento nový projev Boží přítom­nosti.

1 Král 19,9a.11-13a

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.

Řeklo mu: ”Vyjdi ven a po­stav se na hoře před Hospodinem!” Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme ská­ly, vál před Hospodinem, ale Hospo­din ve vichru nebyl. Potom nastalo ze­mětřesení, ale Hospodin v zemětře­sení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni ne­byl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

ŽALM 85

Odpověď: Pane, ukaž nám své mi­losrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospo­din, Bůh: - jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. - Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, - aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, - políbí se spravedlnost a pokoj. - Věr­nost vypučí ze země, - spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro - a naše země vydá plody. - Spravedlnost bude ho předcházet - a spása mu pů­jde v patách.

2. ČTENÍ

Proč se izraelský národ jeví jako odmítnutý? Pavel na to odpo­vídá, že Hospodin se nestal ne­věrný vůči svému lidu (9,6-31) a že nezru­šil svá zaslíbení (kap. 11). Apoštol má velkou úctu a lásku k vyvolenému lidu: tak velkou lásku, že by chtěl být ”prokletý” na kříži za ně - jako Kristus.

Řím 9,1-5

Bratři!
Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: buď vele­ben navěky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Doufám v Hospo­dina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

EVANGELIUM

I učedníci, podobně jako Eliáš, se musí naučit rozpoznat nové projevy Boží přítomnosti, resp. Kristovy přítom­nosti. Ačkoli znají Krista velmi důvěrně, najed­nou mají potíže ho rozeznat krá­če­jícího na moři. A je třeba no­vého zá­zraku (utišení bouře), aby se roz­ptýlily nejistoty a zazněla slova vy­znání: ”Ty jsi opravdu Syn Boží”.

Mt 14,22-33

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.

Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, ne­boť mysleli, že je to přízrak, a stra­chem začali křičet.

Ježíš však na ně hned promlu­vil: ”Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!”

Petr mu odpověděl: ”Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.”

A on řekl: ”Pojď!”

Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: ”Pane, zachraň mě!”

Ježíš hned vztáhl ruku, zachy­til ho a řekl mu: ”Malověrný, proč jsi pochyboval?” Pak vstoupili na loď a vítr přestal.

Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: ”Jsi opravdu Boží syn.”

K ZAMYŠLENÍ

Chodit po vodě, utišit bouři, dokázat prostě to, co jiní jen tak ne­dokáží - to by řada lidí považovala za účinnou propagaci víry. Ježíš to ale tak nevidí. Nedělá kousky, kterým, by se lidé divili, ale chce být svým učedníkům blízko. Pro nás je těžké s jeho blízkostí počítat, když se bouře nechce utišit a když se cítíme být ohroženi vlnami. Proto je třeba prosit o dar víry, pro­tože víra nás udrží v Ježíšově blízkosti i tenkrát, když se bude všechno hrou­tit, kymácet a my se právem budeme cítit ohroženi. Je škoda, když se křes­ťané jen do krve hádají o to, zda se mají věci v církvi dělat tak nebo onak. Mohou přitom ztratit se zřetele toho jediného, který skutečně zachraňuje.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Ez 1,2-5.24-28c

Mt 17,22-27

Komentář: Ez 1,2-5.24-28c
Prorok nám zanechal tento podrobný popis proto, abychom si mohli aspoň trochu představit Hos­podinovu velikost. Na základě Eze­chielových slov si zkus v duchu před­stavit tuto Boží slávu.

Ez 2,8-3,4

Mt 18,1-5.10.12-14

Komentář: Ez 2,8-3,4
Rozevři ústa, nitro… I tobě jsou adresována tato slova. ”Sníst” svitek Božího slova znamená nechat proniknout toto slovo do svého nitra, do svých přání, citů…

Ez 9,1-7; 10,18-22

Mt 18,15-20

Komentář: Ez 9,1-7; 10,18-22
”Označ ty, kdo vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v městě páchají”. Pokud jsem neu­padl do nějaké letargie, pokud jsem se ještě stále nepřizpůsobil standardu světa, pak možná ”sténám a vzdy­chám” nad různými podobami zla v okolí, ve společnosti…

15. 8. Slavnost Nanebe­vzetí Panny Marie

Zj 11,19a; 12,1.3-6a.10ab

1 Kor 15,20-27a Lk 1,39-56

Komentář: 1 Kor 15,20-27a
Tento svátek nám opět staví před oči to, co je i naším ”osudem”: tím v poslední fázi není ”zpopelnění”, ani ”vytrácení” se ve vesmíru, ale proměnění slabého těla, obnovení celé naší existence. A na to se mohu už nyní těšit a zaměřit.

Ez 16,1-15.60.63

Mt 19,3-12

Komentář: Ez 16,1-15.60.63
Tento velmi sugestivní popis nám pomůže ”odkrýt” v Božím světle naši minulost (ale i přítomnost!), a tím víc si cenit Boží milost danou napro­sto zdarma, bez našich zásluh.

Ez 18,1-10.13b.30-32

Mt 19,13-15

Komentář: Ez 18,1-10.13b.30-32
Pravé obrácení je vždy dílem ”dvou”: Boha a člověka, Boží milosti a lidského rozhodnutí. Ezechi­elova slova zdůrazňují spíš lidský faktor: ob­rátit se, odvrátit se od nevěrností vůči Bohu, obnovit (”oprášit”) své nitro. Dnes se můžeš na to ”zaměřit”.