18. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Izraelitům v babylónském vyhnanství, kteří se snaží zajistit si blahobyt, je určena výzva hledat Boha a obrátit se. Pravý blahobyt se najde u Boha, jak nám prozrazují použité symboly (voda, víno, mléko, tučná jídla). Podmínkou je „naklonit ucho“ a naslouchat Božímu slovu.

Iz 55,1-3

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko!
Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“

ŽALM 145

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.
Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ

Jestliže je spása tak jistá, protože je plodem „nepřemožitelné Boží lásky“ (Řím 5,5-11), kdo nás může oddělit od Kristovy lásky? Ze všech těch situací, které nás mohou drtit, my vycházíme jako vítězové (přesněji podle řeckého textu jako „víc než vítězové“).

Řím 8,35.37-39

(Bratři a sestry!) Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento příběh nám ukazuje, že Kristus naplňuje starozákonní očekávání hojnosti a nadbytku mesiášské doby. A kromě toho stojí za povšimnutí, že k „uštědření“ těchto mesiánských darů Kristus nepracuje sám, ale používá to málo, které mohou poskytnout učedníci – to pak proměňuje.

Mt 14,13-21

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“
Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“
Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“
Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

K ZAMYŠLENÍ

Nasycení mnohatisícového zástupu několika chleby a dvěma rybami se uskutečnilo na základě Ježíšova docela prostého gesta: „Vzal těch pět chlebů…, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům“ (Mt 14,20). Uvědomujeme si, že za tímto gestem se ukrývá prakticky sama eucharistie, obyčejný chléb proměněný Boží mocí. Toto Ježíšovo tělo, dané nám za pokrm, je nejvyšším výrazem jeho společenství s námi. Kardinál Martini napsal: „Eucharistie je zázrakem, který rozkvétá na zázraku nevyčerpatelné lásky velikonočního tajemství. Bůh v Ježíšovi, v eucharistii, bere velmi vážně svou vlastní vůli naplnit smlouvu; tedy své rozhodnutí být reálně uprostřed lidí, přijímat je jako své syny a dcery, vtahovat je do tajemství svého života“ (Všechny přitáhnu k sobě). Jakkoliv je eucharistie, kterou slavíme, darem nezměrné Boží lásky a navenek se jeví jako prostý pokrm, stále si máme uvědomovat její božský, stále nový rozměr.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1. 8.

Nm 11,4b-15

Mt 14,22-36

Komentář: Nm 11,4b-15
Opět se opakuje stejná situace: Izraelité zapomínají na egyptské otroctví, na jeho těžkosti. Mana, kterou dostávají každý den, jim už „leze krkem“. A jak je tomu s mojí vděčností za vše, co dostávám v dnešním dni?

2. 8.

Nm 12,1-13

Mt 15,1-2.10-14

Komentář: Nm 12,1-13
Pomlouvání (Mojžíše) plynoucí ze závisti namísto konstruktivní kritiky, která neodsuzuje člověka jako takového, ale je mu pomocí na jeho cestě. Jak jednám ve svém životě vůči druhým?

3. 8.

Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35

Mt 15,21-28

Komentář: Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35
Nedůvěra vůči Hospodinu, vůči jeho zaslíbením vedla k tomu, že Izrael musel žít čtyřicet let na poušti. Jak jsem na tom já se svou (ne)důvěrou?

4. 8.

Nm 20,1-13

Mt 16,13-23

Komentář: Nm 20,1-13
I já čelím často pokušení: vrátit se do otroctví, vrátit se ke svým starým hříchům. Hospodin mě však chce vést, chce hasit moji žízeň, chce mě přesvědčit o své svatosti, o své moci.

5. 8.

Dt 4,32-40

Mt 16,24-28

Komentář: Dt 4,32-40
Čti znovu tento text a čti jej jako ten, kdo patří k Božím vyvoleným; jako ten, komu bylo dáno poznat, „že Hospodin je pravý Bůh“. „Uznej to dnes“ a následuj ho dnešním dnem.

6. 8. svátek Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14 nebo 2 Petr 1,16-19

Mt 17,1-9

Komentář: Mt 17,1-9
Mít zalíbení a následovat. Nebát se a následovat (poslouchat) Krista, Božího Syna, který je mým Pánem.