17. neděle v mezidobí – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Ocitáme se v 19. stol. př. Kr. Jde o dobu praotců Izraele. Abrahám žije v Izraeli jako kočující cizinec v Judských horách. Ale dole v pláních kolem Jordánu či Mrtvého moře žije v Sodomě jeho příbuzný Lot se svojí rodinou. Abrahámovi leží na srdci jejich záchrana. Bůh slyšel a zachraňuje čtyři lidi (Gn 19) spravedlivé.

Gn 18,20-32

Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“
Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých ve městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“
Hospodin odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ Abrahám pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ Abrahám řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“ Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“ Abrahám řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

ŽALM 138

Žalm reaguje na modlitbu Abraháma. Bůh jeho prosbu vyslyšel a naplnil! Nemusí jít však jen o starodávný příběh. I v našich životech tato zkušenost je. Obraťme tuto zkušenost v modlitbu.

Odpověď: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku. Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospo-din pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Autor listu Kolosanům v druhé kapitole čtenáře povzbuzuje. V druhé části tohoto povzbuzení odkazuje k základní pravdě křesťanství. Vysvětlení smyslu Ježíšovy smrti je důležitým klíčem i pro nás.

Kol 2,12-14

Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

EVANGELIUM

Modlitba Páně je v Lukášově podání poněkud odlišná od Matouše. Všimněme si důrazu na srovnání Boha s dobrým otcem. V modlitbě Páně i v následném vysvětlení je Bůh popisován jako přející a milosrdný, toužící naplnit naše prosby.

Lk 11,1-13

Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.
Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“ Řekl jim dále: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‘Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.’ On však by mu zevnitř odpověděl: ‘Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.’ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

K ZAMYŠLENÍ

Mnohdy se ptáme, zda Bůh naši modlitbu slyší. Mnozí učinili negativní zku-šenost, když dlouho úpěnlivě prosili a Bůh je přesto nevyslyšel. Událost z Abrahámova života je však úžasným příkladem. Předkládá mu svoji starost, ale neříká, jak to Bůh má učinit. Víme, že nakonec Bůh město zničí, ale Lota s jeho rodinou včas vyvede. Správná modlitba Boha nevydírá, ale s důvěrou se opírá o jeho nezměrné milosrdenství, jak ostatně načrtne druhé čtení. Vlastní angažovanost, vytrvalost a důvěra v Boha, který ví, co je nejlepší, jsou základní klíče k modlitbě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29.7. památka sv. Marty

1 Jan 4,7-16

Jan 11,19-27 nebo Lk 10,38-42

Komentář: Jan 11,19-27
Věříš v Mesiáše, Syna Božího? Věříš Mesiáši, Synu Božímu? Věříš, že už dnes můžeš prožívat, že je vzkříšení a život?

30.7.

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mt 13,36-43

Komentář: Mt 13,36-43
Nechávám růst dobré semeno ve svém srdci, ve své životě? Jak konkrétně napomáhám jeho růstu?

31.7.

Ex 34,29-35

Mt 13,44-46

Komentář: Mt 13,44-46
Dát s radostí vše, co mám. – Nepochopitelné? – Jen když nevím, jak velkým darem je pro mne nebeské království!

1.8.

Ex 40,16-21.34-38

Mt 13,47-53

Komentář: Mt 13,47-53
Držet se poznaného, osvědčeného, již nalezeného a zároveň být otevřený novým věcem. Být hledající na své cestě k Pánu, „ze své bohaté zásoby vynášet věci nové i staré“.

2.8.

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37

Mt 13,54-58

Komentář: Mt 13,54-58
Mám druhé lidi také tak přečtené? Je mi jasné, co řeknou, co udělají, jen tak mne nepřekvapí? Dokážu se ještě vůbec dívat novýma očima?

3.8.

Lv 25,1.8-17

Mt 14,1-12

Komentář: Mt 14,1-12
Vzpomeň v modlitbě na ty, kteří hlásají pravdu, i když je nepohodlná, kteří kvůli tomu zakoušejí proti-venství...

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/