10. neděle v mezidobí - cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po popisu přestoupení v sociální a náboženské oblasti (5,10-15) se v 6,1-3 vyjadřuje lítost a touha najít opět Boží přízeň. Na to odpovídá prorok, který předkládá podmínky pravého pokání: 1) uznat prázdnotu a nepravdivost své lásky k Bohu; 2) přivlastnit si pravou lásku (hebr. chesed), která zahrnuje postoj věrnosti vůči Bohu, solidarity a milosrdenství vůči bližním.

Oz 6,3b-6

Snažme se poznat Hospodina! Jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť raný, jako déšť pozdní, který zavlaží zemi.
Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, ale má spravedlnost vyjde jako světlo, protože chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly.

ŽALM 50

Odpověď: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem – od východu slunce až na západ. – "Nekárám tě pro tvé oběti, – vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, – vždyť můj je svět se vším, co ho plní! – Copak požívám maso z býků – či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály – a plň Nejvyššímu své sliby! – Pak mě vzývej ve dni soužení, – vysvobodím tě, a budeš mě chválit."

2. ČTENÍ

Po jasném tvrzení, že člověk je ospravedlněný vírou (3,28), Pavel načrtává znaky této spasitelné víry. Skutečná víra věří "i v beznaději": Bůh je totiž tak mocný, že přináší život tam, kde je smrt a nicota. Toto prokázal už v životě Ježíšově a prokáže i v našich životech (8,22-25).

Řím 4,18-25

(Bratři a sestry!) Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ´Tak četné bude tvé potomstvo!´ A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné – vždyť mu bylo skoro sto let – a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že Bůh má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto ´mu to bylo uznáno za spravedlnost.´
Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, že ´mu to bylo uznáno´, nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ten, kdo je povolaný, je celník – nemocný, hříšník, kterého může zachránit jen Boží milosrdenství. Toto volání se promění v dar společenství symbolizovaného stolováním v domě celníka. V kontextu kap. 8-9 nemocní nejsou jen chromí, malomocní, slepí, ale především ti, kdo potřebují Boží odpuštění, zpečetěné společenstvím stolu.

Mt 9,9-13

Když Ježíš jedou šel ze svého města, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.
Když byl Ježíš u stolu v jeho domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"
On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ´Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

K ZAMYŠLENÍ

O ozdravujících účincích moře nebo hor, k nimž se přiblížíme, o prospěšnosti slunečních paprsků, které nás na jaře zahřívají, nemáme většinou pochyb. Ale co pro nás znamená blízkost Ježíše? Evangelium popisuje velmi střízlivě a prostě Ježíšovo setkání s hříšníky u stolu. A přece jasně dokládá, že tato setkání měnila životy lidí, osvobozovala je od hříchu a naplňovala je novou skutečností. Mělo by to v nás vyvolat velmi živou otázku: Co pro mne znamená přiblížení se k Ježíši při mši? Při přijímání? V modlitbě? Ve společenství těch, kdo jsou kdekoliv shromážděni v jeho jménu, a on je, jak slíbil, uprostřed? Počítám s jeho uzdravující mocí? Věřím, že tato přiblížení mohou naplňovat a měnit můj život? Nebo stále žádám od Krista to a ono, jako kdyby mi vlastně nic nedal?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

9. 6.

1 Král 17,1-6

Mt 5,1-12

Komentář: Mt 5,1-12
Vezmi si jedno blahoslavenství, které nějak odpovídá tvé současné životní situaci, do své dnešní modlitby. Co ti skrze ně chce Ježíš říci, v čem (k čemu) tě chce povzbudit?

10. 6

1 Král 17,7-16

Mt 5,13-16

Komentář: 1 Král 17,7-16
Ochota rozdělit se ze svého nedostatku přináší požehnání. O co se dnes mohu rozdělit, komu mohu požehnat?

11. 6. Památka sv. Barnabáše

Sk 11,21b-26; 13,1-3

Mt 10,7-13

Komentář: Mt 10,7-13
Jako Ježíšův následovník, jako jeho následovnice jsem povolán(a) přinášet pokoj všude, kam (dnes) přijdu. Usiluji o to?

12. 6.

1 Král 18,41-46

Mt 5,20-26

Komentář: Mt 5,20-26
Jak je tomu v "mém" kostele? Jsem ochoten/ochotna všem odpouštět, nemám ve svém srdci hněv, tupení druhých, nenávist vůči bratrovi či sestře?

13. 6.

1 Král 19,9a.11-16

Mt 5,27-32

Komentář: 1 Král 19,9a.11-16
Boží působení bývá často jemné jako vánek. Jsem schopen/schopna je zahlédnout ve svém životě a na ně odpovídat?

14. 6.

1 Král 19,19-21

Mt 5,33-37

Komentář: Mt 5,33-37
Umět říci jasné slovo, neschovávat se se svým názorem, který není populární, většinový... – "Vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne".