Články
2. 9. 2010
1. 9. 2010, Kateřina Lachmanová
Ve vztahu s Bohem je možné žít formálně, korektně, ale bez lásky...
Manžel může nosit domů celou výplatu, nekřičet na manželku, nebít ji, nešlapat po kobercích v botách, zavírat po sobě dvířka od skříněk a ještě k tomu pravidelně sám od sebe vynášet koš – a přitom nemilovat svou ženu a třeba na ni celé dny nepromluvit! A natož udělat pro ni něco navíc, natož darovat se cele, obětovat se pro ni.31. 8. 2010
Tančící skály v České televizi
Cyklus „Tančící skály“ je pořadem otázek po pochopení vzniku a charakteru našeho fyzického světa. Odpovědi se lámou na předělu věd exaktních a humanitních, na hranici vědy a víry, na štěrbině mezi syrovou realitou a jejím uměleckým odrazem. Připravili J. Hanák, M. Vácha. Vysílání: Ne 5.9.2010, 11.10, ČT 2 Repríza: Ne 5.9.2010, 2.30, ČT 1 So 11.9.2010, 4.05, ČT 125. 8. 2010
Bůh je s námi, i když ho nevidíme
Setkal jsem se jednou s věřícím pacientem, který vyřkl větu, jež se mi zaryla do srdce jako skalpel. „Bratře doktore, Pán Bůh na mě zapomněl.“ Použil jsem jedno přirovnání, v němž hrála roli obyčejná olovnice, taková, jejíž pomocí zedníci zjišťují, jestli je stěna svislá.18. 8. 2010, MK
Obletují mě muži, jsem ale vdaná...
Jsem vdaná, mám rodinu a zaměstnání, které mě velmi baví, je i dobře ohodnocené, mám skvělého manžela. Přes všechny neshody vím, že on je ten pravý a že ho velmi miluji. Občas, když se zastavím a přemýšlím o svém životě, musím říct - a opravdově poděkovat Bohu - že mám krásný život, že mi vlastně všechno vychází a jsem šťastná. Myslím, že jsem i atraktivní - a tady přichází to, s čím vlastně mám problém, i když jiná žena by možná byla za to ráda. Obletují mě totiž muži...14. 8. 2010, Anselm Grün
Mobbing
Vychovatelka je v poslední době často nemocná. Prochází krizí středního věku a bojuje sama se sebou. Jenže její kolegové to nehodlají nést spolu s ní. Vidí jen to, že jim tím přibývá práce. Proto se snaží nepohodlné kolegyně zbavit. „Jemným“ způsobem jí sdělují, že je tu nežádaná. Jde o šikanu, zvanou mobbing.11. 8. 2010, Daniel Grippo
Starosti a trápení
Trápí tě starosti? Čas od času přicházejí do života každého z nás. Od hlubokého zármutku nebo vážné nemoci až po přechodnou starost či nějaké zklamání. Starosti nás mohou uvrhnout do stavu izolace, osamělosti a strachu nebo nás zbavují odvahy. Ale nemusí to tak být. Existuje množství způsobů, jak reagovat, když nějaké trápení zaťuká na dveře vašeho srdce.3. 8. 2010
Hospic – místo, kde se žije do konce
Mnoho lidí stále neví, co to „hospic“ je. Mnoho dalších to tuší, ale nechtějí vědět více, protože mají všelijaké obavy a předsudky. Mnoho lidí to ví přesně, ale dělá jako by to slovo neexistovalo, jako by se jich činnost hospiců vůbec netýkala. A pak jsou lidé, kteří by nejraději toto slovo vymazali ze slovníku.30. 7. 2010, MK
Krize (na) mateřské
Poslední dobou prožívám hroznou osamělost. A to navzdory tomu, že jsem vdaná a mám děti. Nemám ve svém blízkém okolí nikoho, kdo by se mnou mohl poponést toto mé břemeno, s nímž si nevím rady. Žijeme na venkově. Moje původní rodina daleko, přátelé, kterých jsem měla celý život hodně také. Jsem buď moc mladá a nikdo mě na kamarádství nepotřebuje, nebo jsem moc stará a zatížená. Nebo mám nešťastnou povahu. Jak se to vše dá změnit?26. 7. 2010, Gary Chapman
Mluvit pravdu neznamená říkat vše, co víme
Každý má nějakou představu, co to znamená, mluvit pravdu. Někdy ale může být těžší pochopit, co pravdomluvnost není. Mluvit pravdu, neznamená říkat vše, co víme. Pravdivost neznamená, že buď sami sebe nebo někoho jiného učiníme zcela průhledným.18. 7. 2010
A co za to dostanu?
Člověk, který je v pokušení napsat knihu Pokora a jak jsem jí dosáhl, by nepsal knihu o pokoře. Kniha by se měla jmenovat spíše Jak zamaskovat pýchu. Pokora je především postoj, nikoli jednání. Pokora vyvěrá z naší touhy milovat.13. 7. 2010
Katolická charismatická konference v Brně skončila
Letošní ročník Katolické charismatické konference byl zahájen ve středu 7. července večerní mší svatou v katedrále na Petrově v Brně, kterou sloužil biskup Vojtěch Cikrle, závěrečnou bohoslužbu v neděli 11. července vedl biskup František Radkovský.11. 7. 2010, Karel Řežábek
Čekal jsem na tebe!
Floyd Mc Clung vypráví o thajském marnotratném synovi – mladíku Sawatovi, který opustil otce a odešel do Bangkoku, aby unikl nudě venkovského života. Vstoupil do světa drog a prostituce, našel vzrušení, a dokud prosperoval, byl oblíbený. Pak ho ale začala pronásledovat smůla.7. 7. 2010, (Foto: ima)
Ty potřebuješ Bibli víc než mniši
Slyším někdy lidi říkat: „Proč já bych měl číst Bibli? To ať dělají ti, kdo jsou v klášteře.“ Já vám ale říkám: Bibli potřebujete více vy, než mniši! To vy žijete mimo klášterní zdi v plné vřavě světa.4. 7. 2010, Jaro Křivohlavý
Rodiče vás nutí chodit do kostela?
Když náš syn dokončil gymnázium, chtěl dělat dětskou medicínu – byl to jeho ideál, ale nedostal se na ni, protože neměl příslušné doporučení od Komunistické strany. Podobně to dopadlo s jeho zájmem o psychologii.1. 7. 2010, Karel Řežábek
Bůh je Otec Indiánů?
Egerton Young kdysi přišel jako misionář k Indiánům z kmene Saskačewan v Kanadě se zvěstí o lásce Boha Otce. Jeden starý náčelník na to řekl: ‘Když jsi nyní mluvil o velkém Duchu, slyšel jsem dobře, jak jsi řekl »náš Otec«?’ ‘Ano, řekl jsem to,’ odpověděl misionář.28. 6. 2010, Jaro Křivohlavý
Stalin je nesmrtelný, Stalin nemůže zemřít...
Nezapomenutelné byly první Vánoce, které jsem na vojně prožil. Neslavili jsme totiž narození Krista, ale narození Stalina – on se narodil taky někdy na konci prosince. Na vojně jsem později zažil i Stalinovu smrt v březnu 1953. Měl jsem právě službu na bráně23. 6. 2010, Sant'Egidio
Zpáteční jízdenka do Osvětimi?
Letos jsme si připomněli 65 let od konce druhé světové války. Osvětim (německy Auschwitz) je stále to malé, nenápadné, asi čtyřtisícové městečko v jižním Polsku. Za druhé světové války bylo přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I, později rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a několik menších podtáborů.23. 6. 2010, Elias Vella (Foto: IMA)
Strach je i prospěšný
Strach prožívá každý člověk a je pro člověka v určitých situacích i prospěšný. Pomáhá nám, abychom přežili. Brání nám například skočit pod vlak nebo do ohně. Strach v nás vyvolává prozíravost a chrání nás, abychom nedělali věci se zbytečným rizikem. Existují ale i formy strachu, které nás zotročují.19. 6. 2010, Jaroslav Škarvada (Foto: IMA)
´Já jdu domů, do náruče Boží´. Není to hezký pohled do budoucnosti?
Já už jsem starý a jen otázkou týdnů nebo měsíců, kdy můj život na této zemi skončí. Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký pohled do budoucnosti? (Jaroslav Škarvada)
Sekce: Články
