Boží království je mezi vámi. (Lk 17,21) - Biblický citát na dnešní den

Sekce: Nedělní liturgie

4. 11. 2018

31. neděle v mezidobí – cyklus B

V naší společnosti narazíme na řadu úsměvných paradoxů. K jednomu z nich patří často opakovaná věta: „Kdyby lidé dodržovali Desatero…“ Při bližším zkoumání ale zjistíme, že dotyčný člověk netuší, co Desatero obsahuje. Když se lidé ptají křesťanů na nejdůležitější důsledek jejich víry, narazíme často na podobné rozpaky. Co je tedy podstatou toho, v co věříme, a co je podstatou toho, k jakému jednání nás víra zavazuje?

VSTUPNÍ ANTIFONA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha Deuteronomium vznikla později než první čtyři knihy Mojžíšovy. Je opakováním zákonů, které obsahují. Jde však o výklad, klade jiný důraz. V Dt 5 se opakuje Desatero. Náš text obsahuje jednu z nejslavnějších pasáží Starého zákona, tzv. Šema Israel. Jde o vyznání i závazek víry.

Dt 6,2-6


Mojžíš řekl lidu: „Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ.
Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!“

ŽALM 18

Žalm je odpovědí na první čtení. Byli jsme Bohem pozváni a žalmista reaguje: „Miluji tě…“!

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!


Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Pokračujeme v četbě listu Židům. Teologicky náročný, propracovaný text si klade základní otázku o Kristově kněžství a jeho oběti. Má až hymnický charakter, který vyjadřuje podstatu Kristova kněžství ve srovnání se starozákonním kněžstvím.

Žid 7,23-28


Bratři! V době starozákonní se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za vele-kněze lidi, kteří jsou podrobeni sla-bosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

S blížícím se koncem liturgického roku se také blížíme k závěru Markova evangelia. Ježíš dostává poslední otázky, svým způsobem nejzásadnější. Ježíš cituje dvě místa ze Starého zákona: Dt 6,4-5 (viz první čtení) a Lv 19,18. Ani jedna citace není z Desatera, ale obě na něj navazují, jde tedy o jeho výklad či interpretaci.

Mk 12,28b-34


Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“
Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Bylo by zajímavé vytvořit anketu, kdo z nás má rád jaké přikázání. Ale snadno tak ztratíme to nejpodstatnější z Desatera! Všechny příkazy stojí na základním pilíři, kterým není nějaký předpis či soubor norem, ale vztah. Lidský život je utvářen dvěma základními vztahy: k lidem a k tomu, kdo nás přesahuje. Lze vším pohrdat, lze žít ve strachu, ale také lze Boha i člověka milovat. Zákoník z evangelia sice Ježíše zkouší, ale ptá se správně na to nejpodstatnější. A Ježíš ukazuje, že jeho učení se nijak neodlišuje od linie Bohem zjevených pravd vtisknutých do Tóry. Jak odpovíme my? Které přikázání je pro nás osobně nejdůležitější?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 5.11.

Flp 2,1-4

Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude (všechny) pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo (touhy) po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

Lk 14,12-14

Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

Lk 14,12-14
Nezištnost. Ta se má však projevit i v postoji k Bohu. Nekonat věci jen pro okamžik „vzkříšení spravedlivých“. Ale prostě z lásky.

ÚTERÝ 6.11.

Flp 2,5-11

Bratři! Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Lk 14,15-24

Jeden z hostů (ve farizeově domě) řekl Ježíšovi: „Blahoslavený, kdo se zúčastní hostiny v Božím království.“ On mu řekl: „Jeden člověk chystal velkou hostinu a pozval mnoho (hostů). Když byl čas k hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: `Pojďte, už je připraveno!' A najednou se začali všichni vymlouvat. První mu vzkázal: `Koupil jsem pole, a musím se na ně jít podívat, prosím tě, omluv mě.' Druhý řekl: `Koupil jsem pět párů býků, a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.' A jiný vzkázal: `Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Služebník se vrátil a oznámil to svému pánovi. Pána domu to rozhněvalo. Řekl služebníkovi: `Jdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem žebráky a mrzáky, slepé a chromé!' Služebník pak hlásil: `Pane, stalo se, cos nařídil, a ještě je místo.' A pán řekl služebníkovi: `Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Ale to vám říkám: Žádný z těch pozvaných neokusí z mé hostiny!'"

Lk 14,15-24
Možná pak pozvaní reptali, jací to lidé stolují na Pánově hostině. Ale Pán už je takový: má rád plný dům.

STŘEDA 7.11.

Flp 2,12-18

Moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i teď pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit. Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo ani že jsem se nadarmo nenamáhal. A kdybych musel prolít v oběť i svou krev při posvátné službě naší víře, raduji se (z toho) a raduji se s vámi se všemi. Stejně se však radujte i vy a dělte se o tu radost se mnou.

Lk 14,25-33

Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“

Lk 14,25-33
Totální nároky! Dostát jim je možné pouze s bezvýhradnou láskou. Snad právě ona nahradí počtářskou racionalitu ve vztazích k Němu.

ČTVRTEK 8.11.

Flp 3,3-8a

Bratři! Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: osmý den jsem byl obřezán, pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se Zákona týká farizeus, co do horlivosti (jsem byl) pronásledovatel církve, a co do spravedlnosti, která (spočívá v zachovávání) Zákona, byl jsem bez úhony. Ale v čem jsem (dříve) viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána.

Lk 15,1-10

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.' Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“

Lk 15,1-10
Pánu i dnes záleží na těch „ztracených“. Pokud se počítám mezi oněch 99, nesmím si stěžovat, že mi nevěnuje tolik pozornosti, zatímco hledá zatoulanou ovečku.

PÁTEK 9.11. svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12 nebo 1 Kor 3,9c-11.16-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela<br>

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější brá-ně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřesta-ne jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“<br><br>

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům<br>

(Bratři!) Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

Jan 2,13-22

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal zprovazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‘Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.’ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.


Ez 47,1-2.8-9.12 V době ohrožené suchem si víc vážíme vláhy. To platí i ve vztahu k církvi. Kéž dává všude život, kéž uzdravuje!

SOBOTA 10.11.

Flp 4,10-19

Bratři! Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že jste zase jednou mohli rozvinout starost o mě. Mysleli jste na to (ovšem vždycky), scházela vám jen příležitost. Ne že bych si snad stěžoval na nedostatek. Já jsem se naučil být spokojen s tím, co právě mám. Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. Sami dobře víte, Filipané, že na začátku práce pro evangelium, když jsem odcházel z Makedonie, žádná církevní obec si se mnou nevyrovnávala vzájemně příjmy a vydání. Jen vy jste to dělali. Také do Soluně jste mi vícekrát poslali (pomoc), když jsem potřeboval. Ne že bych vyhledával dary, ale hledám hodně kladných položek ve prospěch vašeho účtu. Dostal jsem všecko, co potřebuji, ano ještě více, (než potřebuji). Mám teď všeho dost, když jsem dostal od Epafrodita vaši zásilku. (Je to jako) libá vůně, oběť Bohu příjemná a milá. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat.

Lk 16,9-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste
až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To všechno slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Řekl jim: „Vy ze sebe děláte před lidmi spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je u lidí vznešené, před Bohem je ohavnost.“

Lk 16,9-15
Dobře víme, že majetek a bohatství i dnes zatěžují. Služba Bohu totiž vyžaduje celého člověka. Rozpolcenost může být však způsobena i existenčními starostmi… A za takto ohrožené chci víc prosit!

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2018) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Kongres „Společně pro Evropu“ 15. – 17. 11. 2018 v Praze

(14. 11. 2018) Ve dnech 15. – 17. listopadu 2018 v Praze proběhne setkání křesťanských hnutí a komunit „Společně pro...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2018) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2018) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...

13. 11. si připomínáme sv. Anežku českou - materiály pro děti

(12. 11. 2018) Obrázkové čtení sv. Anežce. Pracovní list s obrázky a základními informacemi o životě svaté Anežky. Šablona na sklo,...