16. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým ži­votem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přiká­zání. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento úryvek se dá považovat za vzo­rový k tématu o pohostinnosti. Abrahá­mova dobrota umožnila proniknout do ta­jemství tří tajemných postav: Nejedná se o pouhé lidi, ale o nadpřirozené bytosti. Po­hostinnost umožňuje setkání se samotným Bohem.

Gn 18,1-10a

Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za nej­většího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a po­díval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
„Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej ko­lem svého služebníka. Připraví ti tro­chu vody, abyste si umyli nohy, a od­počinete si pod stromem. Přinesu kou­sek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“
Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluho­val je pod stromem, zatímco jedli.
Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

ŽALM 15

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člově­kem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ

Apoštol trpí ve vězení kvůli evange­liu, kvůli Kristu. Proto je přesvědčený, že toto utrpení je účastí na utrpení samot­ného Krista. Ne že by bylo potřeba něco doplnit k míře utrpení Kristova – Kristus vytrpěl vše, co bylo potřeba snášet pro naši spásu. Zachraňující síla tohoto utrpení se má však zpřítomnit, a to se například děje skrze utrpení apoštola (ale také skrze modlitbu, svátosti, službu lásky).

Kol 1,24-28

Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhod­nutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro po­hany v tomto tajemném rozhodnutí. A to je: Kristus je ve vás, naděje na věč­nou spásu.
O něm my kážeme, každého člo­věka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřím­ném srdci a s vytrvalostí přinášejí uži­tek. Aleluja.

EVANGELIUM

Věta „seděla u Ježíšových nohou a naslouchala“ je typická pro Lukáše a ozna­čuje příznačný postoj učedníka. Pokud chce někdo následovat Krista, musí si sednout u jeho nohou a naslouchat. V tomto textu nejde o vyzdvižení „kontemplace“ (mod­litby, naslouchání) na úkor aktivního života: Spíš jde o to, že je třeba nejprve naslou­chat, přijmout Ježíšovo slovo a nasměro­vání – a teprve pak na základě toho slova jednat. V kontextu liturgie je tento úryvek ilustrací pohostinnosti.

Lk 10,38-42

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jmé­nem Marta. Měla sestru, která se jme­novala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistou­pila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala ob­sluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Jen málo je třeba, ano jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

K ZAMYŠLENÍ

Znovu se nám klade otázka, jak vy­soce ceníme Ježíšovo slovo. Evangelium přece není jen nějakým souborem ušlech­tilých historek a zajímavého vyprávění o Ježíšově životě. Je to slovo, která v nás má působit, měnit náš život a obracet ho s nadějí směrem k Bohu. Ale podobně jako Marta máme často tolik práce! Takže: Jaký čas věnuji evangeliu? Za jak důležité ho považuji? Co udělám proto, aby evange­lium mohlo naplňovat můj život? To jsou otázky, na které mám hledat zcela kon­krétní odpovědi!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

pondělí 19. 7.

Mich 6,1-4.6-8

Mt 12,38-42

Komentář: Mt 12,38-42
Mnoho, velmi mnoho znamení a „důkazů“ jsme už dostali. Které jsou pro tebe obzvlášť výmluvné? (Ať už je to nějaké slovo Písma, životní zkuše­nost...).

úterý 20. 7.

Mich 7,14-15.18-20

Mt 12,46-50

Komentář: Mt 12,46-50
Tak blízko … být tak blízko Ježí­šovi … stačí „málo“.

středa 21. 7.

Jer 1,1.4-10

Mt 13,1-9

Komentář: Mt 13,1-9
Máš uši? Chceš slyšet? A tak při­jmi, dychtivě vstřebávej Ježíšovo slovo.

čtvrtek 22. 7.

Jer 2,1-3.7-8.12-13

Mt 13,10-17

Komentář: Mt 13,10-17
Mnozí toužili slyšet to, co slyšíš ty…

pátek 23. 7.

Jer 3,14-17

Mt 13,18-23

Komentář: Mt 13,18-23
Asi těžko se najdeš jen v jedné v těchto možností, spíš budeš „smí­šený případ“. A který z těchto případů tě však charakterizuje nejvíce? A který v poslední době?

sobota 24. 7.

Jer 7,1-11

Mt 13,24-30

Komentář: Mt 13,24-30
Církev „dokonale“ čistá a bez plevele – ideál lákavý ve všech dobách. Avšak cesty k jejímu uskutečnění jsou různé. „Odstranit plevel“ – to není Boží, kdežto prosit za ty, kdo vypadají jako „plevel“ – to Boží je.