Zjevení Páně - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hle, přichází Vládce a Pán, má v rukou královskou moc a vládu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna; doveď i nás, kteří tě poznáváme světlem víry, k blaženému patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento text patří do třetí části knihy proroka Izaiáše. Vznikl snad po roce 538 př. Kr. Již od 59. kapitoly zní ujištění o Boží moci, která není krátká na záchranu. Náš text je proroctvím, které Lukáš nepřímo využívá ve svém evangeliu k dokreslení hodnověrnosti právě přicházejícího mesiáše – Krista. Všimněme si, že ti, kdo přicházejí, jsou i pohané! Sába, Midjan, Efa jsou pohanské země, i když jejich přesné umístění je obtížné identifikovat.

Iz 60,1-6

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.

ŽALM 72

Jde zřejmě o žalm, který sloužil při intronizaci krále. I zde se podobně jako v 1. čtení vzpomíná na krále, kteří přinesou své dary. Tento žalm se v Kristu naplnil. Pro nás je však i modlitbou, prosíme, aby Bůh učinil Ježíše králem našich životů.

Odpověď: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, – svou spravedlnost královskému synu. – Ať vládne tvému lidu spravedlivě, – nestranně tvým ubohým.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, – dokud nezanikne luna. – Bude vládnout od moře k moři, – od Řeky až do končin země.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, – králové Arábie a Sáby zaplatí daně. – Všichni králové se mu budou klanět, – všechny národy mu budou sloužit.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, – ubožáka, jehož se nikdo neujímá. – Smiluje se nad nuzným a chudým, – zachrání ubožákům život.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel touží povzbudit pohanské posluchače. Proto jim předává tajemství, které sám přijal: pohané jsou „údy“ stejného těla, mají stejný podíl na spáse jako Židé. To je zásadní zvěst i pro nás.

Ef 3,2-3a.5-6

Bratři! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu. Aleluja.

EVANGELIUM

Příběh není ani tak poetickým zobrazením, jako náznakem zásadní zvěsti Matoušova evangelia: Izrael měl poznat narozeného Mesiáše a přivítat ho s velkou oslavou. Ale místo Izraele poznali Zachránce pohané (Herodes byl totiž pohan). Hned několik sloves charakterizuje proces poznání a přijetí (zaradovali se, vstoupili…), kterým pohané prošli, když Mesiáše nalezli.

Mt 2,1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‘A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.’“
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme přišli s dary poklonit se Pánu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Prosíme tě, Bože, vždy a všude nás veď svým nebeským světlem, a když jsi nás pozval k účasti na slávě svého Syna, dej, ať ho vírou poznáváme a s láskou přijímáme. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Vánoce soustředí pozornost na událost narození Ježíše, Božího Syna. Jde o to, že Ježíš otevře cestu záchrany všem lidem! Skrze něj budou moci zcela všichni, i pohané, předstoupit před Boha. Dnes oslavujeme tento velkolepý dar. Putování mudrců je více než symbolický obraz toho, jak Bůh vede každého, aby ho přivedl k poznání záchrany. Otázkou příběhu evangelia zůstává naše vlastní ochota nechat se Bohem vést. Izraelité měli všechny potřebné znalosti, aby Mesiáše poznali. Dokonce i král Herodes, který sám nebyl Žid… A přeci Mesiáše nepoznali. Pohanští mágové neměli takřka nic, a přesto přichází. Někdy nás zaráží, proč Bůh nejedná nějak jasněji, aby „museli“ poznat úplně všichni. Zjevně Bůh volí mnohem křehčí a svobodnější cesty. Oslovení a pozvaní jsme i my. Odpovíme?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 7.1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

Mt 4,12-17.23-25

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.' Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.

Komentář: Mt 4,12-17.23-25
Nemocní, postižení, ochrnutí. K nim má i dnes Ježíš nejblíž. Nevadí mi to? Představuje pro mě takové království opravdu „radostnou zvěst“?

ÚTERÝ 8.1.

1 Jan 4,7-10

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Mk 6,34-44

Ježíš uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. Když se už připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim odpověděl: "Vy jim dejte jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když si to zjistili, hlásili: "Pět, a dvě ryby." Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě. Usadili se ve skupinách po stu a po padesáti. A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A všichni se najedli dosyta, a ještě sesbírali plných dvanáct košů kousků chleba i ryb. Těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.

Komentář: Mk 6,34-44
„Vy jim dejte najíst“, vy ukažte, co dovedete… Ale musíte předtím dát k dispozici všechno, co máte! I dnes mocné činy a znamení koná Ježíš s naší spoluprací.

STŘEDA 9.1.

1 Jan 4,11-18

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.

Mk 6,45-52

Hned po nasycení pěti tisíc mužů přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh směrem k Betsaidě, než on rozpustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil. Když nastal večer, byla loď daleko na moři a on sám ještě na zemi. Viděl, jak se namáhají s veslováním, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel (Ježíš) k nim a kráčel po moři, ale chtěl je minout. Když ho viděli kráčet po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž viděli a zděsili se. On však na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Vstoupil k nim na loď, a vítr přestal. Byli celí ohromeni úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé.

Komentář: Mk 6,45-52
Ježíš vlévá učedníkům jistotu a odvahu. Předtím však okusili námahu s veslováním. Jeho blízkost je odměnou pro vysílené.

ČTVRTEK 10.1.

1 Jan 4,19 – 5,4

Milovaní! My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: "Miluji Boha", ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra. Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

Lk 4,14-22a

Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.' Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst.

Komentář: Lk 4,14-22a
Všichni přisvědčovali jeho milým slovům. I proto, že (zatím) náš Pán nekázal a nevyžadoval nepříjemné věci. Není mé křesťanství ideologií, která mi poskytuje pouze útěchu?

PÁTEK 11.10.

1 Jan 5,5-13

Milovaní! Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší (platnost) má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu. To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá. Tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

Lk 5,12-16

Když byl Ježíš v jednom městě, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!" (Ježíš) vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čistý!" A hned malomocenství od něho odešlo. Pak mu nařídil: "Nikomu o tom neříkej! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví." Zvěst o něm se šířila víc a více. Lidé se scházeli v celých zástupech, aby ho slyšeli a byli uzdraveni od svých nemocí. On se však uchyloval na opuštěná místa a tam se modlil.

Komentář: Lk 5,12-16
Opuštěná místa jsou ideální pro modlitbu k Otci. I já jsem vyzván, abych v tomto synovství následoval Ježíše.

SOBOTA 12.1.

1 Jan 5,14-21

Milovaní! V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme (také), že dostaneme to, oč jsme ho žádali. Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se (za něho) modlí, a (Bůh) mu dá život - těm (totiž), kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až ke smrti, ale neříkám, aby se za takového (hříšníka někdo) modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne (každý) hřích vede až k smrti. Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého (Boha). My jsme v tom pravém (Bohu) skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model!

Jan 3,22-30

Ježíš přišel se svými učedníky do judské země. Tam s nimi pobýval a křtil. Ale i Jan křtil v Ainonu blízko Salimu, protože tam bylo hodně vody, a lidé přicházeli a dávali se křtít. Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře. Tu mezi Janovými učedníky a (nějakým) židem vznikl spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k němu!" Jan odpověděl: "Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: `Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.' Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit."

Komentář: Jan 3,22-30
Boží dílo vzkvétá tam, kde se jeho hlasatelé dobrovolně a cíleně „menší“, a čím jsme pokornější a schopnější ustoupit, tím více roste.