12. 8. 2006, MNg | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Už toho mám dost!
„Šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři
a usedl pod ním; přál si umřít.
Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život,
vždyť nejsem lepší než moji otcové."
Pak pod tím keřem ulehl a usnul.
Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!"“
(1Kr 19,4-5)
"Už nemůžu..."
Někdy přichází okamžik,
kdy už opravdu nemůžeme dál.
Před námi je jen prázdnota - poušť.
Copak Bůh nevidí, jak nám je?
Vidí! Zná lidské potřeby!
Někdy stačí jen vysypat na něj to, jak se cítíme,
"vyspat se, najíst" a důvěřovat.
Hospodin se stará!
Někdy ale i jinak, než si právě přejeme
a než si dovedeme představit.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Související texty k tématu:
Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení - iluze, kterou je třeba rozptýlit
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde
