Také se někdy potýkáte se závistí a žárlivostí?

Představte si, že se ve vašem okolí objeví nějaký více méně dobrý a charakterní člověk. Co se obvykle časem stane? Zdá se mi, že je pravidlem, že se vždy objeví někdo, kdo o takovém člověku začne roznášet nějaké drby, zkoumat jeho minulost, jednoduše se snaží na takového člověka něco vyhrabat. Proč?

Mám pocit, že je někdy snazší druhé očerňovat a hledat na nich chyby, než snést pohled na charakterního člověka. Podvědomě nás při setkání s charakterním člověkem napadá, že jsme sami v lecčems nedokonalí, chybující a ušpinění od svých vlastních selhání. Dívat se do tváře charakternímu člověku je někdy tedy těžké, protože nám nějak zrcadlí naše vlastní nedostatky. Může se v nás objevit zlost, závist, žárlivost, touha to tomu druhému osolit, pokazit. Můžeme pociťovat nutkání snížit hodnotu toho druhého, abychom se my cítili výše a nemuseli si přiznat, že máme na čem pracovat.

Stejně tak pro nás může být někdy těžké hledět na spravedlivého a nejvýš charakterního Boha. Také ho budeme očerňovat a hledat na něm chyby? Budeme ho zpochybňovat a pomlouvat? Nebo uneseme Jeho pohled a přijmeme to, že máme před sebou ještě práci sami na sobě?

Kéž bychom se nechali charakterními lidmi spíše inspirovat či motivovat a nesnažili se druhé kolem sebe zpochybňovat a znevažovat. Jako vždy, rozhodnutí je jen a jen na nás.

Připadá mi jako dobrý plán
spíše ve spojení s Bohem
zvyšovat svou lidskou hodnotu,
než ji snižovat druhým.

A jak zvyšovat svou lidskou hodnotu?
Jak se stávat charakterním člověkem?
Jak nezávidět a nežárlit?
Možná je cestou,
když se nebudeme srovnávat s druhými,
když budeme žít pod pohledem milujícího Boha,
když si budeme uvědomovat obdarování,
která nám Bůh dává
a nebudeme ani slepí k našim selháním.

Protože Bůh je vždy víc
a nabízí nám víc,
než co nám kdokoliv může dát či vzít.

-redakčně upraveno-