Snést pochybnosti

Když se učedníci setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem, Tomáš, jeden z nich, s nimi nebyl. Ostatní učedníci se s ním tak chtěli podělit o svůj zážitek a sdílet s ním svou radost. Jejich snaha ale vyšla naprázdno. On to nezažil, takže jim jejich vyprávění nevěřil. „Dokud neuvidím, dokud se nedotknu jeho ran, neuvěřím…“, říká Tomáš. 

Není snadné druhým předávat svoje zkušenosti s Ježíšem, sdělovat, jak působí v našem životě a co pro nás udělal. Setkání s ním bývá natolik důvěrné, že je mnohdy velmi těžké o tom druhým vyprávět.

Společenství, jehož byl Tomáš součástí, ho ale podrželo. Učedníci neřekli, „tak když nám nevěříš, nemáš mezi námi už co dělat“. Unesli jeho pochybnosti a umožnili mu tak, aby se i on s Ježíšem mohl setkat. A to setkání stálo za to. „Jestli to potřebuješ, jestli ti to pomůže, tak se dotkni mých ran…“, říká mu Ježíš. A to Tomášovi stačilo. Stačilo mu setkání s Ježíšem, který chápe jeho pochybnosti, který vidí jeho potřeby a který je ochoten k čemukoli, co by mu pomohlo, aby v něho uvěřil.

I pro nás je důležité odhalovat pravou podobu Boha, který nám vždy jde vstříc, který má pro nás pochopení. A také je pro nás důležité být živou součástí společenství křesťanů. Společenství s ostatními, kteří sdílejí naši víru, nás totiž může nést, když máme pochybnosti, když je naše víra malá, kdy už nevíme, jak dál.

A tak i v době pandemie, když je naše setkávání omezené, hledejme různé formy, jak se navzájem povzbuzovat - online, telefonicky, v modlitbách za sebe navzájem…