Rutina, únava, rezignace? Jak dál?

‘Kdybys znala Boží dar, prosila bys o něj.’ Ježíšova otázka nás záměrně provokuje: „Copak Boha  o nic neprosíme?“ Ano, možná často prosíme Ježíše, aby pro nás něco udělal, a určitě to není špatně.

Můžeme si ale také myslet, že od Boha už ani nic v zásadě nepotřebujeme. V našem životě to není ideální, ale snažíme se a ono to nějak funguje. Říkáme si: „Nač s tím Boha obtěžovat, však to nějak zvládnu“. Baterky dobíjíme tu a zas onde, lépe či hůře. 

Někdy nás ale také může ovládat rezignace nebo propadneme rutině, ve které od Boha už ani nic nečekáme, jen tzv. přežíváme.

O co tedy jde? Co nám chybí, proč je třeba o to prosit, hledat, usilovat?

Ježíš to nazývá živou vodou. Přichází osobně za každým z nás. Tam kde se zrovna nacházíme, ať už k němu voláme nebo „raději nechceme obtěžovat“ nebo jsme propadli rezignaci. Přichází a nabízí vodu, která symbolizuje samotný život. Vodu, která dokáže proměnit poušť našeho života, naplnit nejhlubší touhy.  Naši žízeň po smysluplně prožitém životě.

Chce nabídnout ale víc než své dary: sebe sama. To Jeho blízkost v našem životě je tou vodou. Stane se jí, pokud mu dovolíme, aby vstoupil do všeho, čím žijeme. Pokud žijeme své dny s Ním, naplňuje je svým smyslem, proměňuje a otevírá nás, takže i my sami se můžeme stát vodou pro druhé.

V tomto životě nikdy nezakusíme, že by se splnily všechny naše představy a sny. A může nám to brát sílu, radost, pokoj… Ježíš však za tebou denně přichází: ve svém Slově, ve ztišení, promlouvá v lidech, ve svém stvoření… a přes všechno, co si neseš, chce být s tebou a vést tě dál k životu, k naplněnému Životu. Pokud ho přijmeš, může se stát pramenem tvého života.

I dnes k tobě Ježíš přichází a nabízí:
Já jsem živá voda,
která může proměňovat
celý tvůj život.