Past dokonalosti

Nejpozději s nástupem do školy nám začne být podsouváno, že si zasloužíme ocenění, jen když budeme mít vynikající výsledky, když nebudeme dělat chyby...
I když to většinou rodiče či učitelé myslí jako povzbuzení, abychom se nepřestali snažit posouvat se dopředu, funguje to jinak. Spousta lidí uvízne v zajetí představy, že budou mít nějakou hodnotu, až budou dokonalí. Ruku v ruce s tím jde trvalá vnitřní nespokojenost se sebou. Někdo to dotáhne k dokonalosti, získá jakousi alergii na chyby a nedostatky a stane se nesnesitelně kritickým k sobě i k druhým.

Nevhání nás do podobné pasti i Ježíš svou výzvou, abychom byli dokonalí? Je tu jeden podstatný rozdíl. Ježíš neříká, že budeme přijatelní a budeme za něco stát, až budeme dokonalí, ale ujišťuje nás, že nebeský Otec nás přijal za vlastní, že pro něj mame obrovskou hodnotu už teď. Toto Otcovo přijetí nás naopak vysvobozuje z pasti potřeby dokonalosti, abychom mohli dorůstat do Boží dokonalosti ve svobodě a s radostí.