Velké věci mívají nepatrné počátky...

Proč
Ježíš
přirovnává
Boží království
k něčemu nepatrnému,
přehlédnutelnému,
téměř neviditelnému, jako je zrnko hořčice?

Možná nám chce ukázat, že to není pohádkové místo
za sedmero horami a doly, kam jednou ti šťastnější vstoupí.
Nejde totiž o Boží hotové a dokonané dílo. Je to cesta.

Na jejím počátku nestojí heroické výkony, co každého ohromí už zdálky.
Království  totiž může růst a roste z něčeho nepatrného,
co se odehrává denně v našich životech.

Roste, když pro jeho věrnost znovu řekneš: Bože, věřím Ti, i když nerozumím,
roste, když doufáš, i když nemáš lidskou naději.
Roste, když jsi milosrdný, protože On je milosrdný k tobě,
roste, když odpouštíš druhému, jak Bůh odpouští tobě.

Roste, když pro důstojnost, kterou ti dává, s úctou přistoupíš k druhému,
roste, když v jeho pokoře nalezneš sílu pomlčet a v jeho velkorysosti přestaneš počítat.
Roste, když zapomeneš, co chceš ty a řekneš: dávám ti to do rukou.

V očích světa jsou to možná nepatrnosti, které druhý nevidí, 
ve skutečnosti je to však semeno, 
co z Boží moci ROSTE.

I když je nepatrné, 
roste i ve 
tvém
životě.

Pane,
přijď
království
tvé...