7. 4. 2018, Rh (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Neodpuštění nás zbavuje radosti a pokoje

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (srov. J 20, 19-23)

Smrt nemá poslední slovo, žádný kámen není tak těžký, aby jednou nemohl být odvalen, žádná temnota není tak temná, aby do ní nemohlo proniknout světlo. To je poselství Velikonoc. Díky Boží lásce k nám, díky Ježíšově oběti a jeho zmrtvýchvstání dostává náš život smysl a je naplněn nadějí.

Učedníci se setkávají se zmrtvýchvstalým Ježíšem a dostávají od něho úkol: Jít do světa a přinášet lidem velikonoční poselství. Ježíš učedníky posílá do světa stejně, jako jeho poslal Bůh. Je až neuvěřitelné, jak moc si Ježíš člověka považuje, jak velký úkol mu svěřuje.

Součástí setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem je povolání k odpouštění hříchů. Žijeme-li s neodpuštěním, ať už druhému nebo sami sobě, vlečeme je jako těžkou kouli na noze. Neodpuštění nás zbavuje radosti a pokoje.

Odpustíme-li, jsme zvěstovateli velikonočního poselství. S pomocí Ducha svatého se tak k druhým může dostat zpráva o tom, že hříchy nad námi nemají moc. Protože když odpouštíme my lidé, o co víc odpouští náš milující, milosrdný a velkorysý Bůh.

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Rh