Máme v sobě motor, jen nastartovat

Jaromír Jágr si v jedné reklamě stěžoval, že mu zatajili, že existují elektrokola. Ještě větší podraz by asi bylo ho na elektrokolo posadit a zatajit mu, že má motor a jak se zapíná. Jet na něm bez motoru je totiž mnohem větší dřina než na obyčejném kole.

Přijde mi, že spousta lidí podobně vnímá křesťanský život – jako zátěž, otravné vláčení se s těžkým břemenem, když ostatní si kolem frčí a užívají si to. Možná je to tím, že netuší, kde má motor.

Ilustrativní je rozhovor apoštola Pavla s učedníky v Efesu, který jsem si dovolil ocitovat výše, a zvláště jejich odpověď: „Ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ Jako křesťané jsme slyšeli, že existuje Duch svatý (a že je nám dán skrze svátosti zvláště skrze křest a biřmování a možná ještě něco dalšího), ale je na našem životě jeho působení patrné? Jakou máme zkušenost  jeho mocí? Neptal by se nás Pavel podobně jako v Efesu?

Jan Křtitel svědčí o Ježíši, že křtí Duchem svatým. My jsme nebyli pokřtěni Janovým křtem, ale v Ježíšově jménu. Ducha svatého, tento motor křesťanského života v sobě máme. Ne jako zátěž, ale jako zdroj síly. Je potřeba naučit se ho využívat – počítat s ním, zvát ho do svého života, vyprošovat si jeho sílu a vedení. (Ano, funguje jako motor i navigace a startuje se modlitbou. Dělá toho vlastně ještě mnohem víc, ale to je nad rámec tohoto příměru.)