Na jakou kartu vsadit?

Zlaté časy, kdy člověk měl na vybranou - sloužit buď Bohu, nebo mamonu!
My máme dnes mnohem bohatší nabídku. 

Nemusíme totiž sloužit jen bohatství, které charakterizují peníze.
Můžeme mít řadu jiných „pánů“ a závislostí, kterým nakonec sloužíme: 

• Může nám poroučet a zotročovat si nás touha po vlivu, po nadřazeném postavení, 
• po vyrovnání se těm, kdo jsou vedle nás úspěšní nebo mocní, 
• touha po zážitcích, 
• touha po neomezené svobodě, která nebere na nikoho a na nic ohled, 
• touha po jistotě v nejistém světě, kterou bychom si nějak sami zabezpečili, 
• touha po neustálém mládí,
• a tak dále... 

A právě proto, že jeden člověk může mít těch pánů tolik,
snadno propadne dojmu, že vlastně nemá žádného, že je nezávislý.
Což je zdání, ne skutečnost. 

Proto je třeba si připustit zcela vážně otázku: Je mým pánem Bůh?
Mám odvahu a chuť mu skutečně sloužit?
Zní to až staromódně.
Ale uvažme,

• který z možných pánů nám určitě odpustí, když se proti němu proviníme?
• Který z pánů nás bude vytrvale a trvale milovat?
• A který z pánů nás neopustí ve stárnutí, nemoci a smrti a chce nás mít navždy šťastné u sebe, ve své lásce?

Bůh je opravdu bezkonkurenční vítěz v „soutěži pánů“– nebo ne?   

Stojí proto za to vsadit na tuto nejvyšší kartu
a nebýt v područí všech těch možných i nemožných "pánů", 
kteří se nás snaží ovlivňovat, zotročovat a činit závislými

Redakčně upraveno

Vrať se
k Nejvyššímu.
(Sir 17, 26)