Když dva dělají totéž, není to totéž

Naše dny jsou povětšinou v různé míře naplněny povinnostmi, prací a odpočinkem. Výše uvedený biblický text mluví mj. také o takovém všedním dnu. „Dva budou na poli, dvě budou mlít na mlýnku, …

V tomto běžném dnu přichází Bůh a ohlašuje „Poslední soud“. „Dva budou na poli - jeden z nich bude vzat a druhý ponechán… Dvě budou mlít na mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Je to pro mě velká otázka k zamyšlení.  Práce je  stejná, ale někdo obstojí, jiný ne.  Proč?

Myslím, že často žijeme nějak automaticky a zapomínáme v posledku proč, pro koho… Zapomínáme i na Boha.  To ale není dobré. Protože asi nejvíc záleží na tom, jak svou práci děláme, v jakém duchu. „Když dva dělají totéž, není to totéž.“ Můžeme ve svém životě dělat věci v souladu s Bohem, hledat, jak je on chce, dělat je s láskou pro něj i pro druhé. To má smysl. Pak budeme shledáni za připravené. Nebo můžeme mít třeba i prvotní dobrý úmysl, ale nakonec jednat jinak: podle svého, bez rozmyslu jít do věcí po hlavě, bez rozlišování, rozhodovat se sobecky, podle toho, co je výhodné, pracovat jen kvůli penězům, uklízet jen proto, že se to prostě musí udělat.

Jak ale na to – jak dělat věci s Bohem? Není to snadné. Apoštol Pavel říká:  „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1 Kor 10,31).  A dál: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu“ (Kol 3,23).

Možná tady najdeme odpověď, jak na to: snažit se všechno dělat v důvěrné blízkosti s Ježíšem a pro Něj. Ano, někdy to může být těžké, např. když krmíte vztekající se batole nebo když se snažíte vyříkat si problém se svým puberťákem… Můžeme si ale představit, jak by teď jednal Ježíš. Pozvat ho do dané chvíle, aby nám dal poznat, jak by ty děti krmil On… Co by řekl puberťákovi On… Prosit v dané chvíli o jeho přítomnost, trpělivost, o jeho lásku, dar naslouchání, jeho moudrost, jeho slova… A když si navíc uvědomíme, že Pán je v dětech, v tom mém puberťákovi, v mém starém otci, v nepříjemném kolegovi přítomný - možná ubereme ze své netrpělivosti a náš postoj to promění.

Pán přijde uprostřed našeho každodenního života,
uprostřed těch nejobyčejnějších věcí,
které děláme. Záleží tedy na tom,
jak je děláme
a pro koho.

-redakčně upraveno-