Každé ublížení vytváří mezi lidmi bariéry a ostnaté dráty

Na Štěpánovi se Židé dopustili hříchu,
když ho nespravedlivě obvinili,
ublížili mu a zabili ho.
I každý z nás si vybaví chvíle,
když nám druzí nějak ublížili.

A každé ublížení
v nás něco zabilo,
minimálně zranilo.

Takovéto hříchy
navíc vytvářejí překážky
a ostnaté dráty
mezi lidmi navzájem.
A také směrem Bohu.

Tyto bariéry nám pak brání
v plnosti žít a milovat,
v plnosti žít a být milován.

I proto k nám sestoupil Bůh v Ježíši Kristu,
aby nás osvobozoval
od všech takovýchto překážek a bariér.
Přináší nám odpuštění – zboření bariér
mezi Bohem a námi.

A navíc nás učí, vyzývá a vybavuje
ke vzájemnému odpouštění.
 

Neexistuje člověk,
jemuž by nebylo ublíženo.
Mě nevyjímaje.

A zároveň neexistuje člověk,
který by druhým nějak neublížil.
Mě nevyjímaje.

Snadněji si ale pamatujeme,
jak někdo ublížil nám,
než to jak jsme my ublížili někomu jinému.
Nebo to dokonce v sobě potlačujeme
a nějak si to omlouváme.

Zkusme proto dnes v modlitbě prosit Boha,
aby nám ukázal, jak a komu jsme ublížili my.
Zkusme pak udělat první krok
a poprosme toho člověka za odpuštění.
Bez výmluv.

Odpuštění totiž přináší život v plnosti.
Bůh o tom ví své.
A je v tom s námi.