Každý den se musíme nějak rozhodovat

„Žijeme ve světě, kde se každá cesta po několika kilometrech rozděluje na dvě, každá z nich po chvíli opět na dvě další a na každém z těch rozcestí stojíme před rozhodnutím,“ píše C.S.Lewis v předmluvě ke své knize „Velký rozvod“.

Každý den nám přináší situace, kdy se musíme rozhodovat. Jak jednat s druhými lidmi, v rodině, na pracovišti, ve škole? Jak trávit volný čas? Jaké povolání zvolit? Jak nasměrovat svůj život? Jaký smysl životu dát?

Protože nikdo nevíme, kolik dnů či let nám ještě zbývá, je dobré čas od času se ohlédnout a zrekapitulovat to, co děláme a rozlišit, co má smysl a co smysl nemá. Poznávacím znamením může být ne/pomíjivost plodů našeho jednání. Tedy to, co je jen na chvíli a to, co je trvalé.

Co je trvalé, říká Ježíš ve svém odkazu: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (srov. J 15,12). To udává směr našeho každodenního rozhodování. Když se nám tento odkaz dostane „pod kůži“, náš život nebude marný.

Pane Ježíši, prosím o pomoc,
abych neprožila marný život,
ale vsadila na lásku.
Nauč mě počítat mé dny,
ať dojdu k moudrosti srdce.