Ježíš je světlem, které se osvědčilo v protivenstvích

Máme nejspíš za sebou mnohá přání šťastného, úspěšného, skvělého nového roku. Jistě není nic špatného přát druhým i sobě dobro. Ale také víme, že všechno v roce, který právě začal, nebude nejspíš jen šťastné, úspěšné a skvělé. Je tomu tak přece každý rok. Někdy to ale vypadá, jako by si člověk chtěl těmi přáními nějak zaklínat budoucnost. Zajistit si úspěch. Je to ale marné, život podle takovýchto not nefunguje. Je zde i další možnost: Vidět dopředu raději vše černě - jako špatné, tragické, určitě horší než letos. S takovým pohledem do budoucnosti by se ale přítomnost žila těžko.

A tak spíš vezměme za své světlo, které se rozžalo před dvěma tisíci lety a doposud nezhaslo, ač proti němu bojovali tak mnozí. Jenže ani Herodes, ani Pilát, ani židovští starší, ale ani Marx, Stalin, Mao a jak se všichni jmenovali, nedokázali zhasnout světlo jménem Ježíš. On je právě tím světlem, které osvědčilo svou stálost, životaschopnost a sílu v protivenstvích, likvidačních kampaních, pomluvách a nepřátelství. Jaké jiné světlo bychom si měli oblíbit? Jakému jinému světlu důvěřovat? V jakém jiném světle se snažit chodit? 

                Redakčně upraveno

Ježíš říká: Já jsem světlo světa.
Kdo mě následuje, 
nebude chodit v temnotě,
ale bude mít světlo života.“ (srov. Jan 8, 12-13) 

Ježíš říká: Já jsem přišel na svět jako světlo, 
aby nikdo, kdo ve mne věří,
nezůstal ve tmě." (Jan 12, 46)