Jak se vám daří odpouštět?

Tématem odpuštění se zabývám ve své mysli dlouhodobě. V určitém životním období to pro mě bylo velké téma a měla jsem pocit, že odpustit je nedostižný cíl. Zajímavé mi připadalo, jak intenzivně se Bible tématem odpuštění zabývá – už od Starého zákona.

Docela mě ale ty výzvy k odpuštění vytáčely. Myslím, že i proto, že neodpuštění mi dávalo pocit, že já jsem ta, která je v právu. Když odpustím, co se stane? Měla jsem pocit, že tím popřu svou bolest, své právo. Že odpuštěním řeknu: „V pohodě, však se nic nestalo.“

Pak se kolem mě začala množit svědectví o tom, jak lidem odpuštění proměnilo život. To mě štvalo ještě víc, protože k bolesti, kterou jsem prožila, se přidaly ještě výčitky z toho, že jsem tedy ještě nakonec ta špatná, protože se mi odpuštění nedaří… A tak jsem to v sobě nesla docela dlouho.

No a co se s tím nakonec událo? V jednu chvíli jsem měla pocit, že ten kámen na hrudi snad už neunesu. Šla jsem s ním před Boha a řekla jednu jedinou věc: „Sundej ho ze mě.“ Podala jsem mu jen prst na cestě k odpuštění, ale On uchopil celou moji dlaň a vedl mě k němu postupně. Bez nátlaku, mým vlastním tempem. Odpuštění totiž není o soutěži, kdo to zvládne rychleji a lépe. Je to cesta, která může vypadat různě a není o tom, že jsem teď „lepší člověk“, když se mi to podařilo. Odpuštění je osvobození – pro mě i pro ty, kterým odpouštím.

Pokud máš pocit,
že Tě něco tíží na hrudi,
že Tě něco brzdí v cestě,
možná je odpuštění i Tvým tématem.

Nemusíš hned říct „odpouštím“,
možná i Tvoje cesta k lehkosti 
začíná prostým
„Bože, vezmi si to.“