Bolest a nedorozumění jsou v každé rodině

Každý z nás asi někdy vysloví: „Jak to mohl ten člověk říct, udělat? Proč ...?“  Bolest a nedorozumění provází s největší pravděpodobností vztahy v každé rodině. Ať už jde o naše dospívající či dospělé děti, partnery, či jiné příbuzné. Nevyhnuly se ani Marii a Josefovi. Ani oni nežili život bez stresů a problémů. Zažili pronásledování, útěk, předsudky i od nejbližších a nakonec jejich syna označili za zločince a odsoudili k smrti.

Mohli reagovat zlostí, výčitkami, zoufalstvím. Maria však "všechno uchovávala ve svém srdci". Důvěřovala, že navzdory vnějšímu zdání Bůh naplní svá zaslíbení. I my můžeme bolest a zklamání z dětí, partnerů, které zakoušíme a nechápeme a které jsou nad naše síly, svěřovat Bohu jako Maria.  A i když nerozumíme smyslu našich těžkostí ani tomu, proč je Bůh neodejme, můžeme jako ona důvěřovat, že naše životy jsou přesto v Boží režii.

„Uchovávat“ znamená také být připraven naslouchat tomu, k čemu nás Bůh volá. K jakému konkrétnímu kroku, konkrétnímu projevu lásky, kroku víry mě volá v tomto vztahu? Možná chceme někdy zvolit rychlejší a lepší řešení, než nám předkládá Bůh – např. dát druhému pocítit svou převahu, sdělit mu, že je mimo, nebo ho ignorovat. V první chvíli možná zažijeme úlevný pocit, ale... ?

Pozvěme Boha do středu naší rodiny. Do konkrétních vztahů a problémů, které nás přesahují. On chce a může promlouvat a jeho slovo oživuje.