Zobrazování Boha

V Kompendiu katechismu katolické církve je u výkladu desatera (str. 127, přikázání první) otázka č. 446 - "Neuděláš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi". V odpovědi je pak "vyňat" Kristus, který se běžně zobrazuje jako člověk. Ale někdy se na obrazech zobrazuje i Otec jako člověk, čemuž nerozumím.

Chápu první část věty, která zakazuje dělat z obrazu modlu. Ale co potom zakazuje druhá část věty, když malíři stejně "nasazují" Otci lidskou tvář? Ježíš Kristus sám přijal lidské tělo, Duch svatý se zase zjevil jako holubice (dle Písma), ale Otec se nikdy nezjevil v ničem, co by mělo tvar, proto bych očekával, že jej nikdo na obraz nezakreslí.

V Písmu Kristus odpovídá na otázku "Ukaž nám Otce" slovy "To já sám jsem Otec, nikdo nevidí Otce jinak než skrze mne..." Neměl by tedy na obrazech být jen Kristu a příp. holubice? Myslím, že to jedinné by také neodporovalo 1. přikázání.

Důvod zákazu model v Exodu a Deuteronomiu je jasný: aby člověk neuctíval něco jiného než je Bůh, tento příkaz stojí ve službě onoho: "Nebudeš mít bohy kromě mě." Jak sám píšete, modloslužbu neschvaluje ani katolická církev. Kristus z tohoto pravidla není vyjmut: důvod je trochu jiný. Dokud se Bůh nezjevil, nebylo možné si jej ani představit. Ježíšovým narozením se ale Bůh zjevil a přijal lidství – když se mudrci od Východu klaní narozenému Dítěti, sklání se před Bohem, který má jasnou podobu. "Kdo vidí mě, vidí Otce" – říká Ježíš... on je zjevením Otcovým a "výraznou podobou jeho podstaty" (Žd 1,2). Zjevil-li se tedy Ježíš v lidském těle, pak není zcela nesmyslné zobrazit všechny tři osoby boží Trojice v lidské podobě (jak např. činí Andrej Rublev na své ikoně "Hostina u Abraháma", známé jako ikona boží Trojice). Jde o obraz, symbolické vyjádření. Duch svatý také není holubice (nepřijal podobu holubice), ani plamen – jde o symbolická vyjádření. Podobně i Otec zobrazený v lidské podobě je symbolickým vyjádřením, převzatým z Danielova vidění "Starého dnů" v Dn 7,9; nechce se tím říci, že Otec se stal člověkem, stejně jako se nechce říci, že Duch svatý se stal holubem.

Prvnímu přikázání odporuje, když si člověk postaví před Boha něco/někoho jiného. Není možné se klanět jakémukoli obrazu, ať Krista, či symbolickému vyjádření (Beránek, ryba – Ichthys, lev z Judy, holubice, plamen atd.) – lze se však klanět tomu, koho toto zobrazení představuje. Umělecké vyjádření může být více či méně zdařilé, budiž zde zachována soudnost. Východní křesťané pojímají náboženské obrazy jako "okna do nebes", člověk může v takovém obraze nahlédnout něco z jiného světa a před tím se sklonit. K náboženskému obrazu se nemůžeme chovat nakonec jinak, než s vědomím, že Bůh není přítomen v onom obrazu, ale naše mysl musí jít za tento obraz, aby se se skutečným Bohem setkala. A to je nakonec smysl prvního přikázání Desatera.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Ježíš, Bůh