Zkouším se modlit

Dobrý den,
hned na začátek bych chtěl poděkovat za zřízení této linky, skvělý nápad! Jsem z ateistické rodiny, (i když každý přece v něco věří:)) a nedávno jsem přečetl jednu duchovně zaměřenou knížku a od té doby musím pořád přemýšlet o času, smrti, o tom, co je po životě... Děsí mě, že čas plyne pořád dopředu, a potom jednou umřu a pak má být nic? Co je NIC? Nechápu taky spojení duše s tělem – jak to bude po smrti? Když je někdo slepý, tak bude v nebi vidět? A ti kdo neuvěří, mohou pak do nebe?
….
Takže možná směruju k nějaké víře. Hledal jsem i nějaké informace o různých náboženstvích na internetu a na jedné jsem četl, že je dobré abychom se pokusili Bohu říct něco jako: ,"Ježíši, jsi-li a existuješ-li, dej se mi prosím poznat." Zkusil jsem to, ale nevím co čekat. Zatím jsem nic zvláštního nezaznamenal. Asi čekám, že Bůh sestoupí z nebe a řekne, že ho mám následovat. Zatím nic. Možná bych to chtěl moc rychle. Pocítil jste něco takového Vy? Nějakou přítomnost ve svém srdci?

Omlouvám se, ale považuju se za docela racionálně přemýšlejíciho člověka a chci mít jasno. Být přesvědčen.

Děkuju za odpověď.

Milý…
…..
Pokud se začínáš modlit, to je vést určitý dialog, pak raději nic nečekej, kromě své otevřenosti k odpovědi přicházející v různých formách: pokoj v rozhodnutích, světlo v poznání nějaké skutečnosti, nebo ze zpětné vazby lidí, kteří tě obklopují. Já jsem se tak modlil a asi po půl roce jsem v jednom momentu poznal, že v tu chvíli je Bůh prostě přítomen. Tento okamžik byl doprovázen pokojem a takovou tou teplou radostí. Občas se zarazím a zjistím, že, jak se píše na jiném místě v Bibli, "v Něm žijeme, pohybujeme se a jsme". Popadne mne taková posvátná úcta. Někdy to je ze setkání s nějakou osobností (nemusí to být jen ta televizní ....).
Zůstaň racionálním člověkem, nenech se o svou racionalitu obrat, ať se nestaneš objektem nějaké manipulace. Křesťanství předpokládá "selský rozum".
….
Co se týká učení života po životě, křesťané se opírají o Bibli. V ní se říká na různých místech, že
1) budeme
2) že budeme mít tělo, ale jaké, to nevíme,
3) že v tomto stavu nebude bolest, pláč a utrpení, tedy to, co nám zde schází bude doplněno, zušlechtěno, napraveno, smířeno ...
4) že budeme překvapeni, kdo všechno tam bude, i když dnes Krista nezná, nevyznává, nebo nechápe či nesouhlasí s jeho učením (protože jeho poznání poznal pokřiveně),
5) že tak docela nezáleží na tom, kolik hodin kdo stráví na modlitbách nebo v kostele, ale jestli miloval a jestli tuto lásku i skutkem prokazoval.


Kde je možné se o tom všem dozvědět osobně? No v kostele, ve společenství věřících vrstevníků, v rozhovoru s nějakým knězem, při studiu Bible, hlavně Nového zákona. A nezapomeň: Kdo se hodně ptá, hodně se dozví. Kdo hledá, najde. Držím ti pěsti. Bůh ti žehnej.

Kategorie otázky: Modlitba, Hledání Boha, víry