24. 8. 2016, mak
Tlak rodičů na dospělé dítě v oblasti víry
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Výchova, rodiče a děti
Chtěl bych znát nároz církve na to když rodiče "nutí" své potomky k víře. Tím myslím pravidelnou účast na bohoslužbách, zvláště v plnoletosti. Myslím si, že takovýto tlak na dítě je velmi kontraproduktivní. Mohl bych znát stanovisko "druhé strany"?
Děti jsou hosté, kteří se ptají na cestu
Milý...,
při čtení Vašeho dotazu mě napadá název jedné knihy o výchově: „Děti jsou hosté, kteří se ptají na cestu“. Jako rodiče možná často zapomínáme na to, že nám jsou děti pouze svěřeny do péče – a to jen na krátký čas. Možná se lekáme vlastní zodpovědnosti za jejich výchovu a to i náboženskou. Možná se často právě v jejich dospělosti snažíme dohnat to, co se nepovedlo, co jsme opomněli, zanedbali nebo jenom neuměli, když byly ještě malé.
Nevím přesně, co si představit pod pojmem „nutí“ k víře, k účasti na bohoslužbách. Myslím si, že k víře tj. k důvěře v Boha nikoho (ani své dítě) přinutit nelze. Důvěra je projevem vztahu. Já vnímám Boha jako milující bytost, jako svého Pána i přítele. A s někým, kdo mě má rád, dobře mě zná, přijímá mě se vším všudy a má na mysli pro mě jen dobré, bych chtěla být co nejvíce. Tedy nejen 1x týdně na bohoslužbě ve společenství církve. Takovýto vztah ale nemohu nikomu vnutit.
Katechismus katolické církve říká, že: „S plnoletostí přestává poslušnost dětí vůči rodičům, ale ne úcta, která jim přísluší vždycky.“ Ale to je jen věta vytržená z celé kapitoly, která se týká čtvrtého přikázání desatera. Doporučuji Vám přečtení celého textu. (www.katechismus.cz – § 2196 až 2257)
Pokud plnoletý potomek žije ve společné domácnosti s rodiči, určitě je důležité nastavit nová pravidla. S plnoletostí přichází větší svoboda, a tím i větší odpovědnost a podílení se na výdajích, provozu, plánování, apod. A to se týká i společných návštěv bohoslužeb. Někdy si stačí jen trochu popovídat, aby obě strany znaly navzájem své důvody – proč ano nebo proč ne. Aby si vzájemně dokázali porozumět a našli řešení přijatelné pro obě strany.
Z Vašeho dotazu není úplně jasné, na které „straně“ stojíte. Já odpovídám mimo jiné i jako matka tří čerstvě plnoletých synů.
Přeji Vám naplněné dny a pokoj v srdci.
Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti
