Tlak rodičů na dospělé dítě v oblasti víry

Chtěl bych znát nároz církve na to když rodiče "nutí" své potomky k víře. Tím myslím pravidelnou účast na bohoslužbách, zvláště v plnoletosti. Myslím si, že takovýto tlak na dítě je velmi kontraproduktivní. Mohl bych znát stanovisko "druhé strany"?

Milý...,

při čtení Vašeho dotazu mě napadá název jedné knihy o výchově: „Děti jsou hosté, kteří se ptají na cestu“. Jako rodiče možná často zapomínáme na to, že nám jsou děti pouze svěřeny do péče – a to jen na krátký čas. Možná se lekáme vlastní zodpovědnosti za jejich výchovu a to i náboženskou. Možná se často právě v jejich dospělosti snažíme dohnat to, co se nepovedlo, co jsme opomněli, zanedbali nebo jenom neuměli, když byly ještě malé.

Nevím přesně, co si představit pod pojmem „nutí“ k víře, k účasti na bohoslužbách. Myslím si, že k víře tj. k důvěře v Boha nikoho (ani své dítě) přinutit nelze. Důvěra je projevem vztahu. Já vnímám Boha jako milující bytost, jako svého Pána i přítele. A s někým, kdo mě má rád, dobře mě zná, přijímá mě se vším všudy a má na mysli pro mě jen dobré, bych chtěla být co nejvíce. Tedy nejen 1x týdně na bohoslužbě ve společenství církve. Takovýto vztah ale nemohu nikomu vnutit.

Katechismus katolické církve říká, že: „S plnoletostí přestává poslušnost dětí vůči rodičům, ale ne úcta, která jim přísluší vždycky.“ Ale to je jen věta vytržená z celé kapitoly, která se týká čtvrtého přikázání desatera. Doporučuji Vám přečtení celého textu. (www.katechismus.cz – § 2196 až 2257)

Pokud plnoletý potomek žije ve společné domácnosti s rodiči, určitě je důležité nastavit nová pravidla. S plnoletostí přichází větší svoboda, a tím i větší odpovědnost a podílení se na výdajích, provozu, plánování, apod. A to se týká i společných návštěv bohoslužeb. Někdy si stačí jen trochu popovídat, aby obě strany znaly navzájem své důvody – proč ano nebo proč ne. Aby si vzájemně dokázali porozumět a našli řešení přijatelné pro obě strany.

Z Vašeho dotazu není úplně jasné, na které „straně“ stojíte. Já odpovídám mimo jiné i jako matka tří čerstvě plnoletých synů.

Přeji Vám naplněné dny a pokoj v srdci.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti