Restaurace - čínské, indické, Hare Kršna

Chvála Kristu!

Chtěl bych se zeptat, zdali je pro katolického křesťana přípustné jíst v restauracích jiných kultur, kde je jídlo obětováno božstvům. V prvním případě se mi jedná o jídelny spojené s hnutím Hare Kršna - sami se netají tím, že kuchaři při vaření recitují Hare Kršna Mantru, čímž obětují jídlo Kršnovi, v druhém případě jde obecně o čínské a vietnamské restaurace a bistra, kde lze často vidět malé oltáříky s vonnými tyčinkami, soškou Konfucia, Buddhy či některého z bohů a malými kalíšky, kde bývá rýže a voda, ve třetím případě jde o maorské rituální hostiny (pobývám momentálně na NZ jako turista), které se pořádají dnes i jako turistické atrakce, nicméně k nějakému spojování s domorodými božstvy při přípravě a průběhu hostiny dochází.

Podle mě, si Písmo v tomto problému protiřečí, nebo spíš odpověď není jednoznačná:

Skutky 15,29:
Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve...
1 Kor 8,8:
Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.
1 Kor 10,19-21:
Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.

Proto se ptám, jestli je konzumace takového jídla hříchem, případně jestli mě může duchovně nějak ovlivnit?

Vážený pane,
těší mě, že vnímáte možná rizika a kladete si otázky i tam, kde to řadě jiných vůbec nepřijde na mysl. Možná odpověď na některé z otázek může být ve stručnosti tato:
Písmo sv. si dle mého neprotiřečí. Skutky apoštolů řeší v tzv. „apoštolském dekretu“ (Sk 15,20) společné stolování křesťanů z pohanství a křesťanů ze židovství a tedy otázku bratrského soužití. Tématem je na jedné straně pohoršení, na straně druhé závaznost Mojžíšských dietetických předpisů. Napětí mezi jednotlivými pasážemi 1 Kor lze snad zmírnit rozlišováním mezi kultem a společenským stykem.
Restaurace je primárně místem nasycení a ne místem bohoslužby. Ježíš říká, že nás nemůže poskvrnit nic z toho, co do nás vchází. Protože vše patří Hospodinu, mohu jíst předložené, ať už to pochází odkudkoli.

Situace se změní, je-li jídlo explicitně spojené s kultem. Mám jíst proto, abych měl účast na kultu hostitele, ne proto, abych zahnal hlad. Pak je nepochybně třeba odmítnout.

Zvláště u sv. Pavla přistupuje ještě ohled na ty, kteří by mohli být pohoršeni – viz např. 14 kapitola listu Římanům. Vzdám-li se čínské restaurace, pak ne proto, že kuchař deklaruje své vyznání, ale z lásky k bližnímu.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Magie, okultismus