Jak se máme modlit za jiné? Přímluvná modlitba

Zajímalo by mě, jak se máme modlit za jiné - jak smíme zastupovat jiné před Pánem Bohem a co může udělat jen ten člověk sám?
Má sestra má problematického syna, který neváhá útočit na ni jakožto svoji mámu slovně a dokonce i fyzicky, a dělat všelijaké potíže.

Je mi to všechno hodně líto, a chtěla bych sestře pomoct - vím, že to nedokáže svěřovat Bohu, nemodlí se....
Můžete mi prosím poradit, jak a za co se modlit? A co s hříchy, o níchž vím, že je udělali? Můžu (mám) je Bohu vyznávat místo nich? A jak?

Můžete prosím uvést nějaké příklady vhodných modliteb?

Milá,
pokládáš zajímavé a podstatné otázky praktické víry. Jako základ své odpovědi bych citoval dvě místa v Novém zákoně:

„Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému …“ (Mk 2, 3-5)

„Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (…) Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“ (Jak 5, 15-16.19-20)

Z těchto úryvků můžeš sama vyčíst, že přímluvná modlitba má mít v našem životě místo a že může být určitou silou k duchovnímu, duševnímu i tělesnému uzdravení druhého člověka. Bůh nás činí zodpovědnými jeden za druhého (viz Gen 4, 9). A možná nevíme, nebo nepoznáváme, kdy může čekat na naši přímluvu či podanou ruku, aby se otevřela dvířka k zázraku. To být může, ale také nemusí a není alibismus, když budeme dodávat ono „… buď vůle tvá.“

Jak se jeden za druhého modlit? Tak jak radí srdce. Nějaká přesně definovaná slova neznám ani bych asi neporadil, abychom nesklouzávali do formalismu.

Ale pokud budeš druhé, včetně jejich hříchů, vlastními slovy předkládat Bohu (např.: Bože, náš Otče, chci ti svěřit svého synovce, jeho agresivitu. Prosím o pomoc, prosím o pokoj a požehnání pro něho i jeho nejbližší.) Jistě je možné za ně obětovat mši, usilovat o pozornost v naslouchání jejich nejjemnějším trápením …

Snad jsem alespoň trochu odpověděl a pomohl.

Kategorie otázky: Modlitba, Výchova, rodiče a děti