Přijdu si tak zbytečná...

Dobrý den,
jsem svobodná katolička studující VŠ.

Nedávno jsme se kvůli studiu přestěhovala a od té doby nevím, kde je mé místo a kam patřím. 

Ve farnosti, odkud jsem přišla, mě moji vrstevníci přijali mezi sebe a brali mě jako součást jejich společenství. Cítila jsem se tam "doma" a byla jsem šťastná, že jsem konečně našla místo plné lidí, kteří se o mě zajímají, kde se cítím opravdu dobře a kde bych chtěla žít.

Jenže to skončilo a o "domov" jsem přišla. Snažila jsem se zapojit do nového společenství, jenže mě tam berou jako jednoho ze sta věřících studentů, necítím se být jeho opravdovou součástí. Trápí mě, jak jsem postradatelná, že nemám žádné povinnosti ani závazky, tedy mě nikdo nepotřebuje a neshání. Přijdu si tak zbytečná. Velmi často se také stává, že se se mnou nikdo nebaví a pokud nezahájím konverzaci a nebo se k někomu vyloženě "nevetřu", stojím opodál bez povšimnutí. Přitom s komunikací problém nemám. Nejvíc mě mrzí, když při mších sedávám sama v lavici a ostatní si spolu sedají o pár lavic za mě. Nevím, čím můžu všechny odrazovat. Nebaví mě pořád se někam a někomu vnucovat.

Moc bych si přála, aby mě někam přijali, abych se nebála po mši opouštět kostel s pocitem trapnosti při pohledu na hloučky vesele se bavících lidí. Jak si mám najít opravdové kamarády mezi katolíky, když se mi to nepovedlo ve všech dostupných společenstvích, scholách atd.? Vyzkoušela jsem snad všechny možné skupiny. 

Možná nejsem dost trpělivá, ale samota mě tíží už půl roku a začínám být zoufalá. Opravdu potřebuji někoho, s kým bych mohla chodit na křesťanské akce, do kina atd. Velmi mě to trápí.

Předem děkuji za odpověď.

Je dobře, že se snažíte najít řešení, které by Vám pomohlo. Znamená to, že jste se ještě nevzdala.

Píšete, že jste již pro nalezení věřících přátel udělala dost - snažila jste se zapojit do společenství. Toužíte se cítit nepostradatelná a užitečná. Věřím, že existují možnosti, které jste ještě nezkusila, napíšu Vám pár tipů:

Udělat první krok

Píšete, že máte pocit, že druhé odrazujete, že byste si přála, aby se s Vámi bavili, aby udělali první krok. Možná působíte jako někdo, kdo o konverzaci nemá zájem, možná sami neví, jak začít, možná si prostě jen nevšimli, že byste si přála k nim patřit. A i když by bylo příjemné, aby ti druzí vykročili k nám, někdy je třeba, abychom si řekli sami o to, co chceme, abychom udělali první krok my. Vím, že to chce kus odhodlání, když už jsou v daném místě nějaké zavedené skupinky, ale pokud to přinese ovoce, pak to za to stojí.

Zapojit se do služby

Může pomoci se zamyslet, jaké skupiny jste prozatím pro navázání přátelství vyzkoušela. Pokud to byla větší společenství, kde stále zůstáváte trochu anonymní, můžete se zkusit zapojit do nějaké služby, přípravy nějaké akce, brigády… Společná práce je dobrou příležitostí, kde můžete navázat přátelství, ne s mnoha, ale třeba s jedním či dvěma lidmi. Zapojíte-li se do nějaké užitečné služby, nebudete si zároveň připadat zbytečná a nepotřebná. Pokud se nenajde nic přímo ve vaší farnosti, dá se určitě zapojit i do nějaké širší křesťanské dobrovolné služby, kde probíhají pravidelná setkávání dobrovolníků apod. Můžete poprosit o radu například kněze nebo někoho známého z nějaké skupiny, pokud Vás představí někdo další, přijetí do nové skupiny může být také snazší.

Budování přátelství vyžaduje čas

Dobré je také nečekat hned mnoho. Budování přátelství je záležitost dlouhodobá a chce to nějaký čas, než se rozvine. To, co na začátku vypadá jako „pouhé ahoj“ může za čas přerůst v hlubší přátelství. Zkuste dát šanci i malým náznakům přátelství. A také zkuste nesrovnávat. Pokud Vám chybí přátelé a vztahy, které jste měla ve té předchozí farnosti, je možné, že každý vztah, který navážete teď, Vám bude připadat tak nějak „málo“ ve srovnání s tím, co tam jste již měla vybudováno.

Každý začátek je trochu těžký a představuje novou výzvu pro naši aktivitu a vůli. 

Přeji Vám vše dobré.

Linka víry

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Církev, společenství křesťanů, Vztahy, přátelství, kamarádství