Předpovědi, strach. Jak s tím žít?

Dobrý den,
Nedávno jsem četla zjevení v Garabandalu a mám docela velký strach. Na svět prý přijde varování, čas se na chvíli zastaví, pocítíme strašlivou tíhu všech svých chyb, takže to mnozí neunesou….

Ze všech předpovědí jde na mě spíše strach, stále na to musím myslet a bát se. Nevím, co vlastně dělat. Zdůrazňuje se modlitba a půst. Já se samozřejmě modlím, ale vzhledem ke starostem o dvě malé děti nepraktikuji příliš pevné modlitby, jako třeba růženec. Spíše v myšlenkách přes den Bohu poděkuji, poprosím.

Také stále přemýšlím, jaké dobro mám vykonat. Nevím kde, nevím jak. Bojím se, že to, co dělám, je vlastně málo. A celkově na mě padá takový strach, že vlastně nevím, jaké dobré skutky bych Bohu mohla předložit.

Přeji krásný den a hodně Božího požehnání k Vaší práci.

Především bych Vás chtěla uklidnit. Mariánských zjevení existuje celá řada a ne všechna jsou církví uznávaná. Co se týče zjevení v Garabandalu, tak dle mých informací uznané není. Hlavní ale je, že církev jako to nejdůležitější Boží zjevení považuje život Pána Ježíše zde na zemi a dává najevo, že Bůh nám skrze Ježíše již to nejdůležitější řekl a jaksi k tomu není co dodávat. Skrze Písmo a učení církve (prakticky řečeno např. skrze katechismus katolické církve) máme možnost poznat Boha, jeho charakter a jeho plány. Sama píšete, že při čtení zmíněných poselství pociťujete strach. Ne že bychom neměli mít bázeň před Hospodinem, ale strach je něco jiného. V Písmu je údajně na 365 místech (tedy na každý den 1x :)) uvedeno, jak Bůh říká: Neboj se! A např. v žalmech se opakuje, že Bůh je milostivý, shovívavý, slitovává se. Takový Bůh nepotřebuje vyvolávat strach a děsit. Ano, v evangeliích čteme o posledním soudu a Ježíš nás na něj realisticky připravuje, ale řekla bych, že neděsí. Chtěla bych Vás tedy především povzbudit k četbě Písma, uvidíte, že Vás mnohá místa upokojí. Ne k nečinnosti, ale k činné lásce.

A tím se dostávám k další věci, kterou zmiňujete: nedostatek dobrých skutků. Znovu bych Vás chtěla uklidnit: jako manželka a matka 2 dětí děláte jistě dobrých byť nenápadných skutků každý den celou řadu. Pán Bůh jistě s velikou láskou a radostí sleduje každou matku, která se věrně a láskyplně stará o své děti, manžela a domácnost. Dokonce bych řekla, že Boží srdce oceňuje i tu skromnost a skrytost s jakou maminky všechny tyto věci bez nároku na odměnu :) činí. Toto je vaše největší a nejvyšší služba. Nenechte si nikým namluvit, že je to málo, naopak, pokud je to možné, odpočiňte si, abyste znovu nabrala síly do dalších dní.

Ale hlavně bych Vám chtěla říci, že Vaše hodnota nespočívá v množství dobrých skutků. Bůh Otec Vás stvořil a miluje Vás za jakýchkoli podmínek. I kdybyste nemohla udělat nic, Boží láska k Vám se nezmění. To, že děláme dobré skutky, není jakási měna, kterou si předplácíme nebe, ale naopak je to naše odpověď na Boží lásku a Ježíšovu oběť, kterou je totiž už vše zaplaceno, a nemuseli bychom dělat již nic, ale to by naše víra byla mrtvá :).

Tak tedy: nebojte se! V důvěře v Boží lásku se modlete (klidně i vlastními slovy), čtěte Písmo (v případě nejasností i třeba katechismus nebo vhodnou duchovní literaturu) a s radostí a láskou se starejte o své děti a svou rodinu. Tím uděláte Bohu největší radost :)

Ať Vám Pán mocně žehná a naplní Vaše srdce svým pokojem.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Eschatologie