Opakovaný křest v dospělosti?

Dobrý den,
seznamuji se s vírou a můj dotaz se týka křtu. Čtu Bibli a tam se křest popisuje jako celkové ponoření do vody v dospělém věku, kdy se člověk pro Krista dobrovolně rozhodl.
Přemýšlím o tom, jestli tedy můj křest byl, či nebyl úplný a dokonalý, protože jsem byl pokřtěn v ranné části života. Je možno křest v katolické církvi opakovat?

Prosím o radu a pomoc.

Milý ...,
díky za upřímný a zajímavý dotaz. Budu se snažit Vám co nejlépe odpovědět nebo přidat alespoň pár nápadů k zamyšlení :-)

Předem je třeba říci, že křest je docela zásadní věcí v životě křesťana, vlastně momentem zrození křesťana v pravém slova smyslu. Přechází ze života bez Boha a do „nového života“, vlastně se znovu narodí pro Boha a stává se Božím dítětem. Je samozřejmě rozdíl, když se člověk stane křesťanem v dospělosti, pak prožije křtem opravdový zlom v životě často nezapomenutelným způsobem, a když je pokřtěn jako dítě a osobní rozhodnutí pro Krista, byť nějak zlomové, přichází (nebo nepřichází) později. Co se týče křtění malých dětí, které občas bývá i pro některé nekatolické křesťany nepochopitelné, v katolické církvi se tak děje proto, že milující rodiče chtějí dát dětem to nejlepší ve všech oblastech a i v té duchovní chtějí zprostředkovat dětem tento přechod „ze smrti do života“, do života Božího a jeho milosti a ochrany před hříchem. Rodiče slibují, že dítě povedou ve víře a ono pak v momentě samostatného rozhodování zvolí, zda chce touto cestou jít nebo nikoliv.

Křest v dětství dává každému všechny milosti a opravdový „nový život“ stejně jako člověku pokřtěnému v dospělosti. Není tedy třeba křest opakovat v momentě samostatného rozhodnutí se pro Krista. Občas bývá takový moment spojován se svátostí biřmování, kde žádáme o „vybavení“ od Ducha svatého i pro svědectví a službu, já osobně proti takovému spojování nic nemám :-)

Samozřejmě chápu, že je těžké si představit tento přechod do nového života Božího dítěte, když si vlastní křest v dětství nemůžu pamatovat. Lze ale zjišťovat a stále hlouběji poznávat, co to pro můj život znamená (třeba studiem, četbou Písma, jak správně praktikujete, duchovním rozhovorem apod.). Ani dospělý člověk, byť křest dramaticky prožije, není schopen pojmout celou hloubku tohoto nového života najednou a postupně do něj i skrze společenství církve vrůstá. Takže Vás chci povzbudit, abyste o úplnosti svého křtu nepochyboval. Skrze křest jste se stal Božím dítětem, Bůh vás přijal za svého :-)

Pokud se dospělý pokřtěný člověk rozhodne k přestoupení do jiné, např. evangelické církve, u některých církví dochází k tomu, že např. křest katolický uznávají (a naopak), z důvodů, které zmiňuji výše. Ne u všech církví nebo sborů (zvláště menších) to tak ale funguje.
Co se týče celkového ponoření, kde možná můžete mít další námitku, proč je dnešní praxe u nás jiná, tak tam se domnívám, že jde (podobně jako u jiných změn) ryze o praktické a zeměpisné důvody. V izraelském podnebí není v zásadě problém kohokoli téměř kdykoli ponořit celého do vody (dokonce to i dnes mohou zájemci absolvovat, např. v Jordánu), kdežto v našich zemích zvlášť v zimních měsících, ale i o Velikonocích to problém je, u malých dětí dokonce fatální. Nicméně rozdíl mezi úplným ponořením a symbolickým politím na moc a platnost svátosti nemá vliv :-)

Držím Vám palce, ať stále hlouběji poznáváte tento nový život, který Vám získal Ježíš skrze svou smrt na kříži, a to, jak skvělé je být Božím dítětem.

Kategorie otázky: Křest dospělých