Nesou rodiče odpovědnost za výběr partnerů svých dětí?

Jsem matkou 16ti leté dcery a zajímalo by mě do jaké míry jsou rodiče odpovědni za výběr partnerů dětí. Současný partner dcery je o 11let starší a oba jsou přesvědčeni že jim do jejich vztahu nemáme právo nijak zasahovat. Do kdy si myslíte, že mohu poukazovat na přikázání - "cti otce svého a matku svou"?

Vážená paní,
situace, do které Vás dcera svou volbou postavila, je jistě těžká, protože Vás v zásadě staví do pozici pozorovatele, který se musí dívat jak si jeho dítě zahrává s budoucností.

Přesto si myslím, že jediné co se můžete snažit dělat je udržovat s dcerou dobrý vztah, byť s její volbou nesouhlasíte. Snažit se o komunikaci a snažit se jí třeba i opakovaně ukazovat důvody, které Vy máte proti jejímu vztahu. Snažit se jí ukazovat její současný vztah i z jiných stran, které ona sama není schopná vidět. To je asi ten díl zodpovědnosti za její vztah, který máte. Mohla byste se snažit zakazovat a věc řešit s "použitím síly", ale to by nejspíš vyvolalo jen větší odpor ze strany dcery. Nicméně je to v posledku ona, která rozhoduje o svém životě, byť je ještě nedospělá a do velké míry je ještě dítě. Vy můžete doufat, že to dobré, co jste do její výchovy za uplynulá léta vložila, přinese ovoce. Je také dobré a důležité se za dceru, potažmo i za její vztah, modlit, svěřovat jí do Božích rukou.

Poukazovat na čtvrté přikázání v konfliktu s dítětem není vhodný způsob v podstatě nikdy. Vztah k Bohu by měl být vztahem živým a osobním, vztahem lásky. Příklad živého a žitého vztahu k Bohu se dítě učí nejvíce příkladem, tedy od rodičů. Pokud vztah dcery k Bohu je živý a Bůh je pro ni důležitou osobou v životě, pak jsou přikázání součástí jejího života. Pokud ne, pak si při Vašem poukázání na čtvrté přikázání nejspíš - přiměřeně věku - pomyslí své. Navíc se mi nezdá, že by apel na čtvrté přikázání byl právě v této situaci k něčemu dobrý. Ona Vás opravdu může ctít a mít ráda, ale svého partnera také. A obsahem čtvrtého přikázání není naprostá poslušnost rodičům ve všech jejich přáních...

Chápu, že situace je pro Vás tíživá, ale není ve Vašich rukou. Je to jedna z jistě mnoha situacích, kterých bude nejspíš přibývat, kdy se musíte učit, že dítě je dar, který Vám byl svěřen do péče, že jste mu dala vše, co bylo ve Vašich silách, připravila ho na život podle svého nejlepšího svědomí a teď už je na něm, aby šlo svou cestou. Můžete být k dispozici, můžete se modlit, ale nemůžete žít její život.

V modlitbě

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti