Nejsem si svou vírou jistá

Dobrý den, je mi 15. Poslední rok se pohybuji v okruhu věřících lidí , chodím do kostela, na duchovní obnovy, různé srazy atd. Ale nejsem si zcela jistá, jestli opravdu věřím. Tak před 3 lety jsem dostala od jednoho otce dětskou bibli a před nedávnem jsem ji vytáhla a začínám ji číst ve snaze se o Bohu více dozvědět, ale nějak necítím, že je tu Bůh se mnou... Prosím poraďte mi, jak se mám Bohu přiblížit. Předem děkuji za odpověď.

Milá ...!
Díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Z tvé otázky je cítit hluboká touha tvého srdce přiblížit se Bohu. Myslím, že právě tato touha je jedním z největších pokladů, který v sobě máš. Je to výborný základ pro něco velkého a krásného v tvém životě. Jak správně tušíš, jde teď o to hledat, jakým způsobem prožívat živý a stále hlubší vztah k Bohu.

Víra každého člověka prochází vývojem. Kdo byl ve víře vychován od kolébky, musí v době dospívání svou dětskou víru odložit a ujasnit si její základy na úrovni člověka dospělého, který používá rozum a má svůj život již ve svých rukách. Avšak i ten, kdo přišel k víře později, musí počítat s tím, že počáteční nadšení vymizí a že přijdou chvíle pochybností a hledání.

Jde o to, že počáteční víra bývá hodně povrchní, i když je provázena spoustou krásných pocitů, dokonce i pocitem Boží blízkosti. Člověk má tendenci hledat Boha, modlitbu, společenství křesťanů kvůli sobě, abys se sám cítil dobře.

Má-li však mít vztah k Bohu perspektivu, musí se člověk naučit odkládat svůj nevědomý egocentrismus, tedy např. nárok na pěkné pocity při modlitbě nebo iluzi, že mi všechno hned půjde a všechno hned pochopím.

Pokud přijmeme toto období zkoušky takto realisticky, Bůh v těchto neideálních podmínkách naši víru očišťuje a prohlubuje. My sami se tak stáváme skutečně věrnými Božími přáteli, kteří již nehledají Boha kvůli sobě, ale kvůli němu samotnému, k jeho radosti a chvále.

Podobně věci fungují i ve vztazích mezi lidmi. Dokonce se dá říci, že právě skrze ně se člověk může k Bohu přiblížit. Jak by mohl někdo, kdo v životě nikoho neměl rád, pochopit, že Bůh je láska? A jak by mohl někdo říci, že miluje Boha, když by přitom neměl rád své bratry?

Je až neuvěřitelné, že právě skrze lásku k druhým lidem se mílovými kroky přibližujeme k Bohu. Kdo celý den žije pro druhé lidi, slouží jim, snaží se je přijímat a co nejlépe s nimi komunikovat, při večerní modlitbě zjišťuje, že jeho srdce je plné Boha.

Abychom takto mohli žít, samozřejmě potřebujeme sami věřit a prožívat, že jsme milováni. Bůh nám k tomu dává k dispozici bibli, modlitbu, svátosti a společenství křesťanů.

Milá ..., přeji ti, abys těchto zdrojů dále využívala a v každodenním životě s druhými a pro druhé poznávala, že Bůh je stále s tebou.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Hudba, škola, krize víry,...