Nechce se mi modlit!

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o pomoc. Je tomu snad měsíc, co jsem se naposled sama ztišila před Pánem. A přijde mi, že je to každým dnem horší - čím dál víc se mi nechce na bohoslužby, společenství mládeže, každým dnem dělám větší „děsy“, přestávám hledat tu nejlepší cestu ... CESTU ZA BOHEM a místo toho pomalu a jistě od Něho odpadám.
…
Nechci, aby z mého života byla jen hromádka neštěstí, či nějaké trosky, ale taky nevím, jak to všechno změnit :( Nemohu se dostat přes lenost … Když je hezky, radši jdu ven …
Moc mě to mrzí, chtěla bych to napravit, ale v ničem nenalézám povzbuzení :( Nemohli byste mi aspoň trochu nějak pomoci???

Zažíváte to, čím musí každý, kdo usiluje o život s Kristem, projít. Cesta s Kristem není jen "aleluja!" a zažívání Božích doteků. I Pán Ježíš byl na poušti, modlil se v Getsemanské zahradě, cítil vrcholnou opuštěnost Otcem na kříži. A tak je pochopitelné, že praví Kristovi následovníci s Ním sdílejí na své životní cestě radosti i starosti. Berou svůj kříž, opakovaně pod ním padají.. aby se pak objevili nějací Šimonové z Kyrény, kteří s křížem pomohou.
Nenechte se tím vyděsit.

Podstatné je, abyste vytrvala. Jak? Denně se modlete, mluvte s Pánem. Třeba jen chvilku, třeba se s ním i hádejte, třeba jen setrvejte ve chvíli ticha. A určitě jděte na bohoslužbu. Je důležité být totiž v kontaktu s Božím slovem přednášeným ve společenství. Vůbec v tu chvíli nevadí, že nebudete zažívat žádné povzbuzení. Možná naopak, může Vás to tam štvát, ostatní Vám připadat pokrytečtí apod. To vše jsou pokušení a my se jimi nesmíme nechat obalamutit.

A když je hezky, rozhodně ven jděte! Vždyť Boží přítomnost a jeho veliké skutky je možné zakusit i skrze radost odpočinku a krásu stvoření!

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Hudba, škola, krize víry,...