Mohu patřit do více církví?

Letos jsem začala studovat v Praze a ztratila jsem kontakt se svým "domovským církevním sborem". Bylo to společenství, které mě drželo nad vodou ve všech mých nemalých životních problémech, jež mému odchodu do Prahy předcházely. V Praze se mi hledalo těžko, nějak jsem nemohla najít obec, která by mi byla nějak blízká. V podstatě jsem tou situací byla docela zklamaná – přišla jsem do Prahy se spoustou ideálů a pak přišel takový zmatek… Do toho se přidaly ještě rodinné problémy, problémy s přítelem a já jsem netušila, co mám teď dělat…. Všechno mě to moc mrzelo. Jedna z pozitivních věcí bylo přátelství mezi námi "kolejáky", ale to prostě nenahradí rodinu, ani církev,….

A pak jsem dostala příležitost účastnit se bohoslužby v jiné církvi. Zaujalo mě úžasné kázání, celá ta liturgie a vůbec všechno, co jsem před tím nikdy nepoznala, mě uchvátilo – včetně přátelské atmosféry, která panovala v tomto společenství…. A tak jsem toto společenství začala navštěvovat častěji, poznala jsem členy té církve a našla si tam spoustu kamarádů. V tu chvíli mě nezajímalo, že je to jiná církev, a v podstatě mi to nevadí ani dnes, prostě mi tam bylo dobře, dobře jsme se poznali i s tamním farářem, je to vážně super človíček.

Já si nemyslím, že by to bylo něco špatného, všichni jsme přece křesťané…. A je-li to sbor, který mi prostě vyhovuje, kde jsem spokojená, proč nemohu být jeho členkou? Když se to vezme teologicky, jasně, v učení jednotlivých církví jsou velké rozdíly, odlišné teologické důrazy .... jistě .... ale já si stejně myslím, že ta Kristova církev ta pravá církev křesťanská je jen jedna a není vázána na žádnou lidsky vytvořenou církevní organizaci", prostě si myslím, že tu pravou církev tvoří praví křesťané ze všech církví, a o nich rozhoduje Bůh, protože jen on zná jejich víru ....

Nechci vystupovat ze své původní církve, hluboko v sobě k ní mám zvláštní úctu, byla jsem v ní pokřtěna, „duchovně jsem v ní vyrostla“, a bojím se i reakcí mých přátel z domácího sboru. Prosím, poraďte mi

Děkuji moc za důvěru a vážím si poctivosti a otevřenosti s jakou svoji situaci popisujete.
Zcela chápu Vaše bolavé dilema.
Předem mého odpovídání bych chtěl ale také otevřeně napsat, že mé doma je v katolické církvi a tím může být má odpověď ovlivněna.
To slovo doma je pro mne hodně důležité. Můj dosavadní život byl spojen se spoustou stěhování (sloužil jsem jako vojenský kaplan) a v této situaci pro mne bylo vždy moc důležité si nějak uvědomit a sám pro sebe si říci, kde mám doma. Ono se to s tím stěhováním měnilo, ale mohlo to být vždy jen na jednom místě. A vůbec to nesouviselo s tím, kde mám trvalé bydliště.

Víte a já jsem přesvědčen, že s příslušností k církvi je to dost podobné. Člověk si musí uvědomit, kde má doma. Kde přijímá to společenství (a já bych s velkým důrazem podtrhl a přidal: nejen společenství ale i celou církev jako takovou) se vším, co tam je skvělé ale i s tím, co je tam bolavé - jako v každé rodině. A je možné to své doma i změnit. To neznamená, že v sousedství nebudu mít kamarády, nebudu se tam cítit dobře. To vše je možné, ale doma mám jen jedno.

Na základě mé zkušenosti víry toto rozhodnutí je ale velmi podstatně i rozhodováním skrze modlitbu. Pane, kam mne voláš, abych tam byla doma? Kde mne chceš mít, abych ti sloužila? Protože jsi to Ty, kdo zveš k sobě domů.

Reakce okolí jsou samozřejmě hodně důležité a bolavé, ale nejsou zásadní. Řídit se ne Božími nabídkami, ale názorem okolí, to je cesta, která nevede k vnitřní svobodě a radosti z Hospodina. To mi věřte.
Držím moc palce a vyprošuji moudrost ve Vašem hledání.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Církve, hnutí, ekumenismus