4. 3. 2012, jiko
Lítost
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných
morálně jsem totálně selhal. Nejradši bych se neviděl. Po tom, co se stalo, jsem rozhodnutý, že už nikdy nic podobného neudělám. Když si na to vzpomenu, je mi z toho nanic.
….
Chtěl bych jít ke zpovědi, ale nevím, jestli vlastně všeho dost lituju. Spíš se cítím paralyzovaný a lítost se nedostavuje. Co mám dělat?
Lítost není hra citů
Dobrý den.
Lítost není hra citů. Ve skutečnosti lidé mnohdy vydávají za lítost sebelítost. Když člověk jen naříká, jak je hrozný - nedá se s ním nic kloudného dělat. Teprve ve chvíli, kdy se rozhodne svému problému postavit, je smysluplné s ním začít řádně pracovat. Podobně je to i s naší lítostí. K čemu by Vám bylo naříkání, které by bylo jen oplakáváním sebe sama nebo toho, že jste zklamal sám sebe, svou vysněnou dokonalost? Jste si vědom vážného provinění, píšete, že je Vám z toho nanic a máte pevné předsevzetí jej již neopakovat. Co chcete víc? Váš postoj je vyjádřením pravé lítosti. Tak prosím jděte ke zpovědi a buďte v pokoji.
Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných
