Lenost,obžerství - těžký hřích?

Dobrý večer,
rád bych se vás zeptal na závažnost hříchu lenosti. Člověk bývá líný a např. se mu mnohdy nechce o víkendu brzy vstávat, nebo utírat prach apod. Má otázka zní, jestli je tento hřích doopravdy tak závažný, aby se kvůli němu muselo chodit zpovídat? A stejnou otázku mám ohledně obžerství: člověk se občas přejí, když mu jídlo chutná, měl by se v tomto případě chodit zpovídat? Děkuji za odpověď.

Zdravím Vás,
závažnost lidských skutků, dobrých i zlých, je dána mimo jiné jejich předmětem (zabíjet slovem – pomlouvat, je méně závažné než zabíjet skutkem), poznáním (bezpečně vím a přesto nebo a proto...) a mírou svobody (nátlak zvenčí – hrozby, nebo zevnitř - závislosti). Lenost a obžerství figurují v seznamu tzv. hlavních hříchů = hříchů, které plodí další. Nebezpečí nechuti ráno vstát, nebo utřít prach není v tom, že by se "země přestala otáčet". Může jít příznaky lhostejnosti, která otravuje vůli. Začíná nezájmem (je mi to fuk) a může končit až v zoufalství. Lékem je činorodost a to především ve vztahu k Bohu.

Obžerství, šířeji možná nestřídmost, je projevem nezvládnuté touhy po jídle a pití. Ukazuje deficit v sebekázni. Pohnutkou bývá nejednou nerozpoznaný či nepřiznaný pocit vnitřní prázdnoty a touha po jejím zaplnění. Léčit ji lze postem a pěstováním uměřenosti.

Formulaci "muset se zpovídat" tak docela nerozumím. Smíření je nezaslouženým darem a účinným lékem zvláště na chronické neduhy duše. Pokud se ptáte, zda je neutření prachu samo o sobě smrtelným hříchem, pak dle mého obvykle ne.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích