Jsem věřící, můj kouč ne. Můžeme najít společnou řeč?

Dobrý den, pěkně zdravím a prosím o Váš názor. V rámci projektu profesního růstu jsem dostala možnost vybrat si z portfolia koučů toho, s kým bych chtěla za cenově zvýhodněných podmínek pracovat na konkrétní pracovní zakázce. Došlo k první schůzce a já jsem zjistila, že jako křesťan mám úplně jiná východiska pro řešení problémů nebo výzev, než on. Odpovídat na otázky typu: představte si, kde jste v sedmdesáti letech, co jste prožila, co vám to přineslo...na to přece vůbec nemohu odpovídat - sama vím, že nejsem strůjcem své budoucnosti sama o sobě, nemohu odhadnout různé výzvy, překážky, nemoci...můžu si z toho dělat legraci, ale určitě ne to brát vážně. navíc úplně nesouhlasím s větami typu máte právo být šťastná apod. , které kouč používal.Je to normální? Případně - je vůbec možné najít s mentorem nebo koučem společnou řeč, pokud by nebyl křesťanem jako já? Děkuji!

Dobrý den.

Možná teď prožíváte velký vnitřní boj – co je správné, co je možné, kam až můžete a chcete zajít...

Na začátku si možná odpovězte na otázku, zda chcete profesně růst, zda nabídka je zároveň určitou povinností na Vaší pracovní pozici nebo je to jen na Vašem uvážení. 
Možná se také podívejte na svoji pozici křesťanky. Jste pevně zakořeněna v Kristu? Nebo máte strach, že Vás kouč – ateista ve Vaší víře znejistí, ovlivní, odvede od Boha a jeho plánů?
Nebo máte obavy ještě z něčeho jiného?

Myslím, že je klidně možné ,,představovat si‘‘. I Vy můžete přemýšlet o tom, co byste chtěla, aby po Vás zůstalo – poctivá práce, čistý štít, pravdivost, spokojení lidé, něco, co posune druhé dál... Zkuste si jen otázky kouče převést do své vlastní řeči. A také podle svého odpovídat. Možná Vaše odpovědi mohou být překvapivé a důležité i pro Vašeho kouče. Je dobře, že hledáte Boží vůli pro svůj život, ale Bůh využívá naší přirozenosti, našich darů, které do nás vložil. A to vše je dobré poznat a naučit se i dobře využívat. A být aktivní. Nejen čekat, co přijde. Hledat, poznávat, zkoušet... A stále znovu se obracet k Bohu, ,,konzultovat‘‘ vše s ním v modlitbě – dobrého se držet a to zlé odhazovat. A pamatovat si, že tudy cesta nevede.

I poznámku o štěstí si převeďte na svůj život. A může to pro Vás být důležitý námět k zamyšlení. Možná Vám vadí spojení ,,právo na štěstí‘‘.  Ale ptejte se sama sebe. Věříte tomu, že Bůh chce, abyste byla šťastná? Věříte, že je opravdu dobrý a vede Váš život k dobru, lásce...tedy i ke štěstí? Bůh si přeje, ,,abychom měli život a měli ho v plnosti...‘‘ Naplněný život, to je velké štěstí, nemyslíte?

Z mého pohledu je možné, abyste s koučem našla společnou řeč. A to ne ve smyslu, že bude stejná, že budete mít stejné názory. Ale pokud budete Vy sama pravdivá a on schopen a ochoten naslouchat, může Vám ukázat, jak lépe dosáhnout toho, co opravdu chcete, jak dobře využít všechna svá obdarování i zůstat věrná svým zásadám a hodnotám. Může to být čas Vašeho vlastního tříbení a poctivého přezkoumávání toho, čemu věříte, co jste přijala do svého života, hodnot, které jsou pro Vás důležité....Může Vám to pomoci více se zakořenit v Bohu. Skutečně se na něj spolehnou, více jej poznávat.
Ale samozřejmě také záleží na osobnosti kouče, zda je schopen Váš přístup akceptovat.

Přeji Vám hodně síly a odvahy.

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry)