Hřeší skrupulant, když si myslí, že hřeší?

Uvádí se, že považuje-li někdo skutek, který učinil, za těžký hřích, skutečně těžce zhřešil, ač objektivně šlo o hřích lehký nebo mravně nezávadný. Znamená to, že neurotik trpící skrupulozitou hřeší těžce, protože si to myslí? To by znamenalo, že jeho nemoc implikuje hříšný stav, což se mi zdá velmi tvrdé.

Vazeny pane, nejprve se omlouvam, ze odepisuji bez diakritiky, ale jsem v zahranici, kde nemam ceskou klavesnici a myslim, ze je lepe Vas kvuli par hackum a cerkam nenechat cekat.

Na Vasi otazku je jednoducha odpoved: Neni tomu tak.

I podle klasickych velmi striktnich autoru je tezky hrich vedome a dobrovolne poruseni Boziho zakona v zavazne veci.
I kdybychom pripustili u skrupulozitou trpiciho cloveka plnou dobrovolnost - o cemz bych osobne silne pochyboval - pak je zde objektivni kriterium zavaznosti, ktere neni zavisle na vlastnim posouzeni.

A pak: i samotna definice tezkeho hrichu je jen a pouze pomoci a prostredkem pro svobodny zivot v Bozi lasce. Nikoliv starsakem a ja jsem presvedceny, ze pro cloveka suzovaneho bremenem skrupulozity ma Buh mnohem laskavejsi prostredky nez prisne poucky, ktere spis plati pro nas, co mame blize k laxismu.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích