Církev - nevím, proč do ní vstupovat

Coby celoživotní ateista jsem v posledním době neustále blízkými nabádán, abych s nimi chodil do kostela a uvažoval o křtu. V duchu této snahy mi doporučují kontakty s kněžími, což mi nepřipadá nijak perspektivní. Vidím totiž, že mnohé kostely zejí poloprázdnotou, navíc v lavicích převažuje starší generace. Dle mého soudu to dokládá nepříliš rozvinutou argumentační schopnost kléru. Nejsou-li mnozí kněží schopni oslovit občany naší republiky, pak je zřejmé, že se nedá předpokládat úspěch ani v mém případě.

Dalším problémem je výsledek srovnání nevěřících občanů s věřícími. Zatím jsem nevypozoroval u katolických přátel či známých vyšší kvalitu lásky, což je jedna z hlavních křesťanských ctností? Nevidím v tom žádný duchovní přínos.

Dobrý den,
se vstupem do církve, resp. přijetím křtu, na základě „nabádání“ (byť dobře míněného) by to bylo asi trochu podobné, jako kdyby někdo zvažoval vstup do manželství s konkrétní osobou jen proto, že k tomu byl druhými lidmi nabádán. Tak jako je podnětem k zahájení společného života muže a ženy především jejich hluboký osobní vztah, podobně i vstup dospělého člověka do církve má smysl jen tehdy, je-li předznamenán jeho osobním vztahem k Ježíši Kristu.

Takový vztah obvykle nelze „vyargumentovat“, rodí se spíše z poznání a zkušenosti. V Ježíši Kristu vidíme my, křesťané, svého nejlepšího přítele, Božího Syna, který se z lásky k nám stal jedním z nás a vyvážil všechnu lidskou zlobu obětí svého života. Jak On sám řekl, „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“.

Duchovní přínos, o němž pochybujete, vidíme pak především v této jistotě, že nás někdo miluje, dále v tom, že prostřednictvím Krista nacházíme smysl a cíl svého života, vnitřní pokoj a že za všech životních okolností máme důvod k naději. Věříme, že skrze církev, kterou Ježíš Kristus založil, se s ním můžeme zvláštním způsobem setkávat i dnes, byť třeba v poloprázdném kostele.

Nevím, zda se dá dostatečně spolehlivě vypozorovat vyšší či naopak nižší kvalita lásky u druhých lidí. Je jisté, že všichni chybujeme. Je asi také potřeba přiznat, že křesťané leckdy nedělají Pánu Ježíši svým životem dobrou reklamu. Je zvláštní, že církev zde i přes všechny lidské nedostatky jejích členů stále je. Snad i proto věříme, že je nástrojem v rukou Božích, který v tomto světě má své místo.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Hledání Boha, víry