Chci s ním chodit, ale zamilovaná nejsem

Dobrý den, 
chtěla bych se zeptat, s čím, s jakou myšlenkou, vstupují dva mladí lidé do vztahu. Co je správné?

Vnímám dvě možnosti, a nevím, kterou z nich zvolit: 

1. Teď právě si myslím, že ten, s kým bych do vztahu vstoupila, je ten pravý. Jsem o tom přesvědčená. Může se stát, že vztah ztroskotá, ale v okamžiku mého rozhodnutí jsem si jistá.

2. Do vztahu jdu proto, že mě ten druhý má rád a já mám ráda jeho. Z mé strany sice chybí zamilovanost, ale to "dokážu přejít", pravá láska přece o zamilovanosti není. Nevím ale, jestli je to ten pravý, protože se může stát, že se v mém životě objeví někdo, kdo mi bude sympatičtější, zamiluji se do něho, a budeme si rozumět víc, než s tímto dotyčným, a rozhodnu se s ním rozejít. Které stanovisko je správné?

Moc Vás prosím o radu. Děkuji.

Dobrý den,
je to přímo šalamounský dotaz. Vypadá to, že obě dvě varianty jsou vedeny dobrou snahou udělat to nejlepší a hlavně neublížit bližnímu.

V životě je ale dobré řídit se aktuální situací, než aby člověk spřádal konstrukty a sny, které se nemusí uskutečnit. Možná víte, že vztah má několik fází, jednou z nich je zamilovanost, která zhruba po roce přechází v lásku, a tu zamilovanost Vy postrádáte.

Přesto rozumově víte, že teď je to ten pravý. I když je zamilovanost krásná a povznášející, nese s sebou různá úskalí, člověk např. ztrácí soudnost, je takový trochu mimo reálný svět, vidí především toho druhého růžovými brýlemi. To ve Vašem případě nehrozí a Vy to můžete přijmout jako výhodu.

O vztah je třeba pečovat

Jeden duchovní, který dlouhá léta pracoval v Africe, srovnával vztah mezi partnery z hlediska Evropy a Afriky.

V Evropě se podle jeho zkušeností dá horký hrnec na chladnou plotnu... úžasná zamilovanost postupně vychladne, a pokud se o vztah nepečuje, "nepřikládá se do kamen", hrnec vychladne.

V Africe se staví studený hrnec na horkou plotnu... rodiče zasnoubí děti už v útlém věku, ty jim důvěřují, těší se (uvědomte si, že jinou variantu ani neznají) a vědí, že mají úkol vztah vybudovat. Takže postupem času se vzájemně poznají, hrnec se teplem kamen prohřívá.

Takže Vy možná máte blíž té africké variantě - není tam ten horký hrnec. Obojí má jistě cosi do sebe, ale obojí varianta vývoje vztahu je možná.

Určitě se toho nebojte, do vztahu jděte. Možná s veršem od sv. Pavla: Všechno zkuste a co je dobré, toho se držte.

V každém vztahu se člověk může něco naučit

Pán si určitě přeje, abyste byla šťastná. Bůh dává člověku rozum jako velký dar. Takže to pravé pro sebe musíte poznat už sama. I to, že do vztahu půjdete třeba bez zamilovanosti, ale zato s rozumovým zvážením (což může být zrovna Vaše cesta), je ono zkoušení, poznáte v něm situace a ověříte: ano takto to chci, to je pro mne dobré nebo naopak.

V každém vztahu se člověk může něco naučit a nikde není psáno, že když s někým začnu chodit, bude to vztah na celý život, to se utváří postupně. Nebojte se toho. I rozchody patří do vztahů, které se postupně ukážou jako neperspektivní a nevhodné, jen není dobře o nich uvažovat na jeho začátku.

Přeji hodně odvahy a radosti ze života.

 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Vztahy, přátelství, kamarádství