Brání křesťanství individualitě?

Dobrý den,
o náboženství se zajímám dlouhou dobu a hodně o něm přemýšlím. Nemůžu bohužel souhlasit s většinou myšlenek křesťanství. Každý člověk je individualita. Co člověk, to cesta, co cesta, to víra. Rituály obsažené v křesťanství toto neumožňují. Náboženství by mělo poskytnout jen jakési berličky, aby člověk mohl najít svou cestu. Ne mu cestu dát. Zamyslete se nad tím. Je to něco, co se vám nemusí líbit, nemyslím to ale vůbec špatně.

S tim, ze kazdy clovek je individualita a neopakovatelna bytost lze jen a jen souhlasit. To, myslim, krestanstvi naopak zduraznuje. Vzdyt se brani proti davovemu silenstvi ve vsech podobach, brani se znasilnovani lidske mysli, lidske duse a lidske originality. To, ze nekdy v tomto boji selhava, to je sice pravda, avsak to jsou lidske omyly, nikoli chyba viry ci chyba Bozi.

To, ze napriklad prubeh mse pusobi jako zabehany ritual, divadlo ci nejaky obrad, ktery nevyzaduje ci dokonce zamezuje jedinecnemu projevu cloveka, to muze zdalky tak vypadat, ba dokonce to muze tak byt i nekdy povrchnim clovekem prozivano. Bylo by vsak potreba pohovorit o vyznamu symbolu a viry ve svatosti, coz nyni nechci delat.

Chci jen rici, ze jsou uprostred katolictvi (tim spise celeho krestanstvi) mnohe zpusoby, kterak svoji viru prozivat jedinecne, bez znasilneni mysli a ducha. Jsou ruzne spirituality, ruzne proudy, ale i uprostred nich je vzdy dost a dost prostoru, kterak vnimat Boha jedinecne.

V tom je kus toho, cim nas Buh fascinuje: Je dokonaly a neuchopitelny, ale pro kazdeho-akademika i chudeho pastevce-nabizi vzdy spoustu moznosti, jak se k Nemu blizit a jak Ho chapat. Zalezi vzdy na poctivosti cloveka, zda se chce Bohem zabyvat doopravdy, ci mu staci patrit do urciteho stadce. Po jistou dobu to bezbeci stada je treba dobre, avsak nelze se s tim spokojit, clovek opravdu musi jit svoji jedinecnou, nejednoduchou, kostrbatou a neopakovatelnou cestou k cili. Nikdy se nelze ztotoznit s nejakym univerzalnim navodem. Treba Desatero je pouze takovym pravidlem, kterak hrat fer, ale hra se vzdycky bude hrat jen jedna a vzdy nova....

Cili cestu si volime vzdycky sami, ne vzdycky jsou na ni jasne citelne smerovky, vzdy mame moznost dat se vest ci mit svoji hlavu, vzdy mame moznost starat se o to, kam by nas Buh rad vedl. Snazit se pochopit, proc bychom meli to ci ono delat v souladu s Bozi vuli, to neni ztrata individuality, protoze Buh ma pro kazdeho z nas individualni cesty, vzdyt nam dal jedinecnou dusi.
Takze s Vami vlastne ani moc nepolemizuji, v mnohem, myslim, souhlasim.

-ost-

Kategorie otázky: Křesťanství, Pochybnosti a krize víry