Vánoce

úvaha z 24. prosince

Vánoce byly za dveřmi.

Rozhodl jsem se, že se na svátek připravím v tichosti. Vybral jsem si místo u studny Ouarourout, kde byl dostatek vody a malá jeskyňka mohla posloužit jako kaplička.

Počasí se ve svých změnách nezpozdilo a poušť prokřehla mrazem díky zimní mlze, která zakryla slunce.

Pobýval jsem tam, v mé jeskyni, s pastýřem Álím.

Bylo mi zima.

Byly tam ovce a zápach z jejich trusu.

Vůbec nic tam nechybělo.

Eucharistie, kterou jsem si zavěsil na krk, mi stále připomínala, abych myslel na Ježíše přítomného ve znamení chleba.

Přicházela noc. V poušti zuřila bouře.

V tu chvíli bylo v jeskyni úplné ticho.

Ovce zaplňovaly veškerý prostor.

Álí spal na hřbetu jedné z velkých ovcí. U nohou měl dvě jehňátka.

Já jsem se modlil, opakujíc zpaměti Lukášovo evangelium: „Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo“ (Lk 2,6-7).

Mlčky jsem setrvával v očekávání

Maria se stala mou modlitbou, cítil jsem ji velmi blízko.

Ježíš zakrytý pláštěm byl zde přítomný v eucharistii.

Celá má víra, má naděje, má láska byly soustředěny do jednoho místa.