Od závislosti na televizi k podřízení se Ježíši

z knihy Ježíš uzdravuje tvé srdce , vydal(o): Paulínky

Televize již k nepoznání proměnila všednodenní život téměř celého lidstva. Vstoupila do všech domovů. Zůstává celé hodiny zapnuta. A je-li pravdou, že vykonala svou službu informacím, často také posloužila deformaci svědomí, manipulaci hodnot, otroctví, navádění k přestoupením, vzpouře vůči tomu, co je mravné.

Televize je nástrojem, který mnozí používají špatně, který přináší novou, velmi záludnou závislost, již většina lidí vůbec jako závislost nevnímá. Mnohé pořady jsou poskládány jen z násilí, pornografie a banalit. Místo toho, aby měla svůj výchovný vliv, má velmi často vliv pouze na deformaci a zkaženost diváků. Její nejhlubší záměr není zakotven ve vůli vzdělávat, ale v lačnosti po zisku. Ekonomický rozměr nabídky a poptávky (stačí pomyslet na to, jak jsou všechny pořady zahlceny reklamou, která bezútěšným způsobem využívá kupříkladu pornografie ve „službách“ nabízeného produktu) je základním a nejdůležitějším rozměrem televizního světa.

Dosavadní studie – dobře shrnuté ve dvou italských knihách Macecha televize a Svůdce video – dokazují, jak velké škody televize páchá na psychice, emocích a mravním a duchovním životě nejen mladých lidí, nýbrž každého člověka. Televize svými barvami, scénami, hlasy, už samotným faktem, že televizor je obvykle umístěn na nejdůležitějším místě v bytě, silně přitahuje, takže snadno přivádí mnohé lidi ke skutečné závislosti.

Ze své služby mohu dosvědčit, že velká část hříchů a různých prohřešků má svůj původ ve sledování filmu nebo televizního vysílání. Zde má původ také množství traumat – pomysleme jen na všudypřítomné horory, které v některých divácích vyvolávají obrovský strach, jehož se jen těžko zbavují, nepočítaje v to skutečnost, že pohled na takové množství násilí způsobuje vyostření reálných násilných událostí v životě.

Slyšel jsem svědectví jednoho misionáře, který působí v Jižní Africe. Vyprávěl, že poté, co se tam všude se státní podporou rozšířila televize, zaznamenali dvě skutečnosti – v jediném roce zdvojnásobení počtu sebevražd a téměř úplný konec konverzí ke křesťanské víře.

Jsem přesvědčen, že co se týká křesťanské víry, přesunuli jsme se od násilného a přímého pronásledování k pokoušení a k nepřímým, avšak možná záludnějším útokům hanobícím lidské srdce – především prostřednictvím televize. Jak se těmto přívalům vulgarity, násilí, neřesti, marnosti, hloupostí, které příliš často zaplavují život celých rodin, bránit? Možná se televize mnohým stala novou modlou, které se klaníme a které obětujeme nejen čas, ale i vlastní duchovní, mravní a rodinný život.

Myslím, že je zapotřebí skončit se závislostí na televizi a podrobit se Pánu Ježíši a klanět se mu. Darovat vlastní život Ježíši Kristu přináší vždy svobodu. A to je jádrem křesťanství: jestliže ústy vyznáš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (srov. Řím 10,9). Vyznat vlastními ústy, že Ježíš je Pán, znamená nechat jej kralovat jako naprostého Pána mého života. Pouze tak nás Ježíš může osvobodit a zachránit. Ježíš se stává naším Spasitelem pouze tehdy, je-li naším Pánem. Necháš-li jej ve svém životě kralovat, podřídíš-li se mu, uvidíš, že tě vysvobodí z každého otroctví, včetně závislosti na televizi.

Na druhou stranu musíš ale také bojovat, aby v tvém životě již nepanovala závislost na televizi, nýbrž Ježíš. Dej si předsevzetí, že ji po určitou dobu nebudeš sledovat vůbec – naordinuj si televizní půst. A až zcela „vystřízlivíš“, používej ji pouze, když ji potřebuješ, aby ses podíval na něco zajímavého. Nedovol však, aby se opět stala „věcí“, která hraje vůdčí úlohu v tvém životě. Tomu, kdo nedokáže s televizí dobře nakládat, radím úplnou abstinenci. Je lépe získávat informace prostřednictvím novin a dalších prostředků než darovat duši a život módnímu trendu, totiž závislosti na televizi, kterou téměř všichni trpí. Mám za to, že eucharistická adorace, právě pro svůj vizuální rozměr, pomáhá tomuto vystřízlivění a osvobození od závislosti na televizi.

Ve městě Ragusa máme například v kostelíku eucharistickou adoraci každý den od půl desáté dopoledne do půl deváté večer a kromě toho i v sobotu v noci od devíti do neděle sedmi hodin ráno. Kolik obrácení, kolik pokoje, kolik hlubokých uzdravení má svůj pramen v Ježíši skutečně přítomném v eucharistii! U Mistrových nohou se všechno chápe a vše se obnovuje. Budoucnost křesťanství mnozí vidí v kontemplaci. Kontemplativní osoby svou přímluvou přispívají k zachráně lidstva před beznadějí a zvrhlostí. Eucharistická adorace je dozajista mimořádným „prostředím“, kde se lze setkat s živým Bohem, a žít tak a v plnosti pochopit jak velikost Boží, tak lidskou nouzi a potřebu spásy. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou (Žl 34 [33],6).

Hledíme-li na Beránka, který sám sebe obětoval a je hoden přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, čest, slávu a chválu (srov. Zj 5,12), naše srdce, naše mysl, náš život se obnoví. Pokoj Krista vzkříšeného pronikne do našeho srdce a naším prostřednictvím i do srdce bratří, s nimiž se setkáme. Chci ti dát radu: alespoň hodinu týdně zkus strávit před eucharistií, a tam, kde každá léčba selhává, najdeš uzdravení, útěchu a světlo. U Mistrových nohou pochopíš věci lépe a více než jiným způsobem. Klaněj se Pánu, poklekni před Ježíšem, Pánem (srov. Flp 2,10-11), a budeš osvobozen od každé nesvobody, již nebudeš otrokem nikoho a ničeho jiného!