Můžete-li, čiňte dobře a neubližujte

z knihy Pět tajemství, která musíte objevit dříve, než zemřete , vydal(o): Návrat domů

Před mnoha lety mi jistá ani ne třicetiletá žena vyprávěla dojemný příběh o své matce. Její příběh je silným svědectvím o tomto třetím tajemství. Vyprávěla, jak ji navštívili rodiče. Když se vraceli domů, odvezla je na letiště. Nastoupili do letadla a čekal je čtyřhodinový let. Později večer jí otec zatelefonoval. „Řekl mi, že má velmi špatnou zprávu. Když letadlo začalo klesat na přistání, matka dostala infarkt. Než letadlo dosedlo na přistávací plochu, byla mrtvá. O dva dny později jsem sama nastoupila do letadla, abych letěla na pohřeb.“

Vyprávěla mi, že to byl dlouhý a smutný let. Dívala se z okna na krajinu, která pod ní ubíhala, a přemýšlela o tom, jak asi matka prožívala své poslední okamžiky na tomto světě. Byla se svým životem spokojená? Umírala s pocitem uspokojení, nebo s pocitem lítosti? Bála se, nebo cítila pokoj? Věděla, jak moc ji druzí milovali? Mnohokrát se jí oči zalily slzami, když se snažila popadnout dech.

Když přistála, jela rovnou do pohřebního domu. Byly zrovna návštěvní hodiny a v místnosti bylo mnoho lidí, kteří hráli v životě matky nějakou roli. Její matka byla muslimka, nicméně místnost byla plná lidí nejrůznějších vyznání a nejrůznější barvy pleti. Místnost byla naplněna láskou. Jelikož dcera žila již dlouho v jiném městě, mnoho lidí neznala a stále se ptala otce, kdo je kdo.

V koutě seděla jakási osamělá žena. Dcera se ptala otce, kdo to je, otec to ale nevěděl. Pak se ptala některých matčiných nejbližších přátel, ale brzy zjistila, že onu cizí ženu nezná patrně nikdo. Přišla tedy za ní, posadila se vedle ní a řekla: „Jsem nejmladší dcera. Všichni jsme si říkali, že nevíme, kdo vlastně jste. Proto mě zajímá, jak jste poznala mou matku.“

Žena odpověděla: „Je mi líto, ale já jsem vaši matku neznala.“ Dcera byla trochu zmatená a ptala se: „Tak proč jste přišla?“ „Před mnoha lety jsem procházela velmi těžkým životním obdobím. Jednoho dne mi bylo tak zle, že jsem přemýšlela o sebevraždě. Jela jsem autobusem do města a sedla jsem si vedle ženy, jež četla nějakou knihu. Když jsme byli asi v polovině cesty, položila knihu do klína a podívala se na mě.“ Žena pokračovala: „Řekla mi: „Zdá se, že si potřebujete popovídat“. Nevím, čím to bylo, ale byla tak laskavá a otevřená, že jsem se jí svěřila s tím, co prožívám a o čem uvažuji. Když jsem dojela domů, rozhodla jsem se na základě tohoto setkání jinak. A toto mé rozhodnutí změnilo nejen můj vlastní život, ale i život mnoha dalších lidí.“ „Ale jak to souvisí s mou matkou?“ ptala se dcera. „Toho dne jsem byla tak zabraná do svých problémů, že jsem se té ženě nepředstavila a ani jsem se nezeptala na její jméno. Nicméně přede dvěma dny jsem viděla v novinách její fotografii. Dneska jsem sem přišla, přestože jsem ani nevěděla, jak se vaše matka jmenovala, ani jsem ji nijak neznala. Nicméně dvacet minut, které jsem s ní strávila, mi zachránily život.“

Mladá žena se rozplakala, ale pak se usmála. Pak se opět rozplakala – smála se a plakala současně. Říkala mi, že jí došlo, že její matka tak vlastně prožila celý život. Chodila po světě s láskou a s laskavostí, kterou dávala manželovi, dětem, mnoha svým přátelům, ale i cizí ženě, kterou náhodně potkala. To vše způsobilo, že byla sama velice šťastná. Její dcera nyní chápala, že takto mohla ovlivnit druhé způsobem, o němž se nikdy nedozvěděla. „V životě mé matky šlo o lásku. Přinášela štěstí druhým a přitom ho sama nalézala. Modlila jsem se: Bože, kéž mohu žít také tak.“ Vše, co děláme, má vliv na všechno ostatní. Kdykoli se rozhodneme milovat – ať už vlastní děti, nebo zcela cizího člověka – měníme budoucnost.“