Mezi lidmi

z knihy Momentky ze života Jana Pavla II. , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V Krakově každý čtvrtek kolem poledne mezi jedenáctou a třináctou hodinou volně přijímá všechny, kdo se chtějí setkat se svým arcibiskupem, aniž si předem sjednali schůzku. Přesně týden před konkláve v roce 1978 k němu přišla jedna chudá žena a říká mu: „Otče, žádám vás, abyste zasáhl u mé sousedky, aby mi vrátila kočku, kterou mi ukradla.“ A v den, kdy odjíždí do Říma, jede oklikou kolem bydliště té ženy (poznamenal si její jméno a adresu). Smiřuje ji se sousedkou a vrací kočku právoplatné majitelce. Pak odjíždí, a už se jako pastýř diecéze nikdy nevrátí. Byl to jeho poslední čin jako krakovského arcibiskupa.

٭
Při jeho první cestě do Paříže v roce 1980 začne nějaký opilec vykřikovat nesmysly. Policie ho spěchá zadržet, ale Jan Pavel II. je rychlejší. Skokem prorazí policejní kordon, vezme muže za ruku a s úklonou mu ji políbí, protože ho uznává za dítě Boží, jímž skutečně je. Ke zděšení ministrů, kardinálů a biskupů, kteří ho doprovázejí. Pověděl mi o tom přímý svědek té scény, který se potom stal biskupem.

٭
Sám Jan Pavel II. zahajuje ve své diecézi velkou přípravu na jubilejní rok 2000. V akci „od dveří k dveřím“ dává každému z obyvatel Říma Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů. V každé farnosti si jejich distribuci bere na starost skupinka misionářů. I on sám s roznáškou vypomůže. Vystoupí před jedním domem v Římě a zazvoní. V domácím telefonu se ozve: „Kdo je tam?“ „Tady je papež.“ Muž se vykloní z okna a vidí, že je tomu opravdu tak. Spěchá ho uvítat a on mu podává svůj dárek.