Bylo jasné, chladné, svěží ráno...

Květná neděle

z knihy Den, kdy zemřel Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

...jarní slunce se třpytilo na oroseném listí a obloha nad bílým mramorem chrámových věží měla barvu modrého porcelánu. Byl to den, který omamoval smysly svou krásou a silnice do Betánie byla brzy přeplněna rodinami, jež se většinou více nebo méně odklonily od chrámu. Někteří z galilejských poutníku se připojili ke svým judským bratřím a mnozí začali sekat palmové větve a prostírat je na cestu, po níž mely kráčet nohy Pomazaného.

Když se učedníci vrátili, ostatní přehodili přes hřbet oslátka – bylo to šedivé stvoření, jakých je v Palestině plno, s něžnými kopýtky – své pláště a Kristus se na ně ze strany posadil. Ježíšovi přátelé chtěli nejprve vést zvíře za ohlávku, ale po obou stranách se tlačilo tolik lidí, že nebylo třeba ukazovat směr. Silnice byla hustě obsazena tak, že některé rodiny musely vylézt na okolní stráně, aby Mesiáše spatřily. Ti, kteří stáli po stranách, prostírali své pláště pod kopyta oslátka a byli šťastní, když zvíře nesoucí Spasitele šláplo na jejich šat. Jiní házeli na cestu palmové ratolesti a první jarní květiny. Průvod vystupoval po východním svahu Olivové hory. Když dospěl na vrchol cesty a začal sestupovat po západním úbočí, Ježíšovi učedníci zůstali užasle stát nad neobvyklým panorámatem, které se jejich zraku naskytlo v údolí: po celé délce silnice se tísnily davy lidí až k severovýchodní bráně velechrámu. I začali zpívat:

Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!

Oslík pomalu sestupoval po úbočí Olivové hory a zástupy tlačící se ze všech stran volaly:

„Hosana synu Davidovu!“

Lidé sekali ratolesti ze stromu a vystýlali zelení cestu až do Jeruzaléma. Uprostřed hluku volali někteří z farizejů na Ježíše: „Mistře, zakaž to svým učedníkům!“ Ale Kristus byl těmito spontánními projevy náklonnosti dojat a odmítl: „Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení.“ Procesí se ubíralo kolem Getsemanské zahrady, pak překročilo potok Cedron a pokračovalo dál…

…Ze všech stran znělo hosana a otcové zvedali své děti co nejvýše, aby jim umožnili spatřit Krista. Skupina saducejských kněží se snažila vstoupit touto branou do chrámu, tlačící se dav je však donutil obejít hradby až k západní bráně. Byli zděšeni, co Ježíš učinil s jeruzalémským lidem, a někteří hlásili Kaifášovi, že ho uznali za Mesiáše nejen obyčejní lidé, nýbrž že i někteří z farizejů a starších byli spatřeni, jak se klanějí tomu podvodníkovi. Jestliže Kaifáš rychle něco neučiní, chrám ztratí svou vážnost.

Když Kristus dojel do chrámové brány, zastavil osla. Dav lidí tlačících se k němu ze třech stran nyní vzrostl o poutníky, kteří přibíhali z nádvoří pohanů. Už nemohl dál. V jeho očích se zatřpytily slzy a z jeho úst se ozvalo vzlykání. Sklonil hlavu a zašeptal:

„Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, vyhladí tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“

Jen několik učedníků přitisknutých davem k oslíku slyšelo tato slova a vidělo slzy. Ježíš sestoupil a šel pešky na nádvoří chrámu.