Letos v zimě jsme na webu vira.cz zveřejnili prosbu k podpoře české dobrovolnice, studentky a skautky Markéty, která se rozhodla věnovat dva měsíce svého času službě v sirotčinci a přidružené škole v Tanzanii, kde se již vystřídalo více dobrovolníků z Česka. I díky návštěvníkům webu vira.cz se potřebnou částku podařilo vybrat a Markéta se tak mohla začátkem července vydat na službu do Tanzanie.

Markéta vás všechny zdraví a posílá několik fotografií a několik svých postřehů. A protože je v siročinci hlavně kvůli službě dětem, nemá příliš času sepisovat nějaké romány. Posílá proto kratší zprávy a nějaké fotografie (vespod článku). Pokud můžete, podpořte její službu modlitbou a požehnáním…..

Odkazy na stránky organizace, která siročinec a školu provozuje a články o misii v Zanzanii naleznete vespod tohoto článku...

Děti mi začaly mi říkat dada Markéta (sestra Markéta)

4.7. -11.7.

Začátkem července jsem odlétala do Afriky. I když celá cesta trvala více než 24 hodin, měla jsem pocit, že utekla velmi rychle. Pátého července kolem třetí ráno jsem tak přistála v Tanzánii ve městě Dar es Salaam.

Na letišti už na mě čekali lidé ze sirotčince, se kterými jsem jela ještě asi hodinu a půl autem do vesnice, kde se sirotčinec Karibu Nyumbani nachází.

Upřímně mě velmi překvapilo, jak mě děti hned přijaly mezi sebe. Prakticky okamžitě poté, co jsme se seznámily, si se mnou chtěly hrát. Začaly mi říkat dada Markéta (sestra Markéta). Toto je označení, kterým tady děti oslovují všechny dobrovolníky:)

V siročnici Karibu Nyumbani je v současné době kolem 35 dětí. Nejmladší holčičce je 10 měsíců a nejstaršímu z nich je 18 let.

V době mého příjezdu měly děti ještě prázdniny, takže režim vypadal trochu jinak. Většinu dne jsme si společně hrály venku a odpoledne jsme šly třeba na procházku po vesnici, kde jsme například sledovaly místní fotbalový zápas.

Tři dny po mém příjezdu však dětem začala škola a denní režim se trochu změnil. Nyní mé dny vypadají tak, že dopoledne hlídám s další dobrovolnicí dva malé kluky, kteří ještě nechodí do školy. Kolem třetí odpoledne se pak ostatní děti začínají vracet ze školy a my jim pomáháme s úkoly a s učením.

Večer před večeří pak bývá společná modlitba v kapli, do které se děti aktivně zapojují. Vždy se čte text z Bible a děti pak odpovídají na otázky, které se k textu vztahují.

V sirotčinci panuje milá a rodinná atmosféra

12. 7. – 19. 7.

V Karibu Nyumbani jsem si zvykla velmi rychle. Musím říct, že v sirotčinci panuje strašně milá a rodinná atmosféra a děti jsou opravdu skvělé. Mimo jiné jsme tento týden oslavily i dvoje narozeniny.

Moje kamarády zajímá, co tady vlastně jíme. Posílám fotku „ugali“, což je jídlo, které míváme vždy k obědu. Jedná se o hustou kukuřičnou kaši. K večeři pak bývá rýže s fazolemi a občas maso.

Jednou týdně míváme i s ostatními dobrovolníky den volna, a tak jsme s druhou dobrovolnicí vyrazily na výlet do nedaleké přírodní rezervace. Jelikož v Tanzanii moc nefunguje veřejná doprava, jely jsme celou cestu na motorce s místním řidičem. Lidé tu tento způsob přepravy používají opravdu často, ať už na cestu do práce, nebo na nákup.

Celý týden jsme pak zakončili mší v místním kostele. Ta se od našich bohoslužeb v Česku velmi liší. Zpívají se při ní veselé a energické písně a lidé během ní i tleskají.

Následující dny půjdu pomáhat do školy

Následující dny půjdu pomáhat na nějakou dobu i do školy. Tak jsem zvědavá a pokusím se pak napsat něco o tom, jak to ve škole funguje a pokusila bych se napsat i ještě něco víc o tom, jak se tady žije atd.

Markéta

 

Informace o siročinci Karibu Nyumbani v Tanzánii: